Ve čtvrtek 25. února si zatvrzelí komunisté připomněli převrat z roku 1948, kulturnější lidé pak 80. narozeniny Jiřího Černého. Jeho novinářské působení a antidiskotéky odchovaly a povzbuzovaly generace posluchačů i novinářů.
S Jiřím Černým jsem se zatím naposledy potkal dva dny před jeho narozeninami. Veřejný rozhovor s ním vedl v Knihovně Václava Havla Pavel Klusák. Vcelku úspěšně se mu dařilo novinářského matadora vychylovat ze zajetých kolejí, do nichž občas upadal, když mluvil o jedné věci po sté. Takže to bylo dobré setkání zaměřené na specifika žurnalistiky od konce 50. let přes 60. léta a za normalizace. K narozeninám už jsem Jiřímu Černému nepřál, protože jsem tak učinil o dva týdny dříve v Brně na Leitnerce. V den samotných narozenin jsem mu nepřál též, protože to dovede každý osel. Ale teď je sobě i druhým připomínám ještě jednou, protože takových lidí se moc nerodí.
Obsahem dnešního matiné je opera Čertova stěna. Napsal ji Bedřich Smetana, kterého máme s Jiřím Černým oba rádi, roli poustevníka Beneše zpívá Karel Berman, kterého máme rádi přinejmenším stejně. Jiří Černý mu pořádal výběr rozhlasových nahrávek, drobně ho se mnou konzultoval a potom jsem na něj psal i recenzi. Jen škoda, že ji teď nemůžu najít, snad vyšla v některém čísle časopisu Opus musicum➚. Nahrávku Čertovy stěny z roku 1963 řídí Zdeněk Chalabala, zpívají Voka Vítkovice Václav Bednář, Záviše Ivana Mixová, Jarka Ivo Žídek, Hedviku Milada Šubrtová, Michálka Antonín Votava, Katušku Libuše Domanínská, Raracha Ladislav Mráz. K tomu Sbor a orchestr Národního divadla v Praze.
Leave a Reply