Je po volbách a těžké dilema mezi odjezdem na chatu a cestou do volební místnosti mají všichni za sebou. Nevlídné počasí tentokrát s rozhodováním pomohlo, ale i tak si člověk oddechne, když má nutnost volby za sebou.

Rozpor mezi touhou a povinností je jedním ze základních dramatických motivů a pro hudební drama to platí také. Radames pro lásku k etiopské otrokyni Aidě zapomene, že je vrchním velitelem egyptských vojsk, a prozradí jí, kudy se dá projít z obklíčení. Ovládnutí vlastních vášní ve prospěch povinnosti dovede prince Tamina s jeho kouzelnou flétnou mezi zasvěcence chrámu moudrosti. Manželská povinnost – nikoli láska – přiměje Leonoru, aby v přestrojení za chlapce Fidelia vysvobodila svého Florestana z nespravedlivého vězení.

Antický hrdina Aeneas by na svoje povinnosti zapomněl docela rád. Na útěku od poražené Tróje se zastavil v Kartágu, kde se mu nabízí spokojený život po boku královny Didony. Jeho povinnost je ale jiná a bohové na ni nezapomenou – jejich posel Merkur mu připomene, že musí Kartágo i Didonu opustit, aby založil Řím. Dido jeho odchod neunese a spáchá sebevraždu.

Tragický příběh tvoří například jednu epizodu v opeře Hectora Berlioze Trójané, nebo celou operu Dido a Aeneas Henryho Purcella. Libreto napsal Nahum Tate, premiéra byla pravděpodobně koncem roku 1689, opera se tehdy hrála v dívčím penzionátu Josiase Priesta. Díky přímočarému, místy až písničkovému charakteru ještě vzrůstá silný dramatický účinek díla. Kartágo je nakonec jen zastávkou na cestě po moři, což se připomene v popěvku o nestálých námořnících ve třetím dějství.

Inscenace opery Dido a Aeneas pro dnešní matiné se hrála v Berlínské státní opeře v roce 2005, autorkou vynikající režie a choreografie je Sasha Waltz. Prolog Venuše, Phoeba, Nereid a Tritonů v obřím akváriu je naprosto fascinující. Závěrečný monolog Didony „When I am Laid in Earth“ patří k nejstarším operním evergreenům.