V pátek 24. 2. má v Janáčkově divadle premiéru nové nastudování Rusalky Antonína Dvořáka. Zatavme se tedy v dnešním matiné u několika zpracování rusalčího tématu v operní tvorbě.
Na úvod jsem zařadil předehru a tenorovou árii z opery Undine (tj. Rusalka) Alberta Lortzinga na námět E. T. A. Hoffmanna známého především jako spisovatele fantaskních povídek. Kromě toho byl však také zdatný výtvarník a skladatel, který mimo jiné vymyslel označení “opera všech oper” pro Dona Giovanniho. Jméno Amadeus si přidal na Mozartovu počest a sám se stal hrdinou opery Jacquesa Offenbacha Hoffmanovy povídky. Následují čtyři čísla z Rusalky ruského skladatele Alexandra Sergejeviče Dargomyžského – árie mlynáře, knížete a kněžny proložené cikánským tancem. Jako nepatřičná vložka možná působí předehra k opeře Die Rheinnixen (tedy Rýnské rusalky) již zmíněného Jacquesa Offenbacha, zařadil jsem ji však záměrně. Offenbach se tu zaprvé skutečně pokusil o vážnou operu a zadruhé zde prosvítá jistá paralela mezi jeho a Wagnerovým myšlenkovým světem. Nejen velký německý skladatel se vyjadřoval ke své současnosti skrze mytologická, pohádková a historická témata. Je ale jasné, že když už jsme se dostali k vílám v Rýnu, ani dílo Richarda Wagnera zde nemůže chybět – samozřejmě se jedná o předehru a úvodní výstup opery Das Rheingold (Zlato Rýna), tedy předvečera Prstenu Nibelungova. Pokud vám laškování tří dcer Rýna se skřetem Alberichem nic nepřipomíná, dovolím si vám osvěžit paměť. Scéna lesních žínek s Vodníkem v úvodu Dvořákovy Rusalky je podle něj dramaturgicky v podstatě okopírovaná, byť je hudebně zcela svébytná. Z Dvořákovy Rusalky jsem na závěr zařadil výstup Vodníka se svatebním sborem ze druhého dějství – Běda! Ubohá Rusalko bledá! již tento pátek v Janáčkově divadle.
Leave a Reply