Italský skladatel Alfredo Catalani měl v životě takovou smůlu, že pechfógl je pro něj ještě slabé slovo. Jestli se někdo uměl ocitnout v nesprávnou dobu na nesprávném místě, byl to právě on. Jeho opery to odnášejí dodnes – i ta nejzdařilejší se hraje jen příležitostně. A to si jí legendární dirigent Arturo Toscanini tak cenil, že podle ní pojmenoval svou dceru – Wally.

Některým skladatelům se povede jedno dílo tak mimořádným způsobem, že převálcuje celý zbytek jejich tvorby a nic jiného se od nich pak prakticky nehraje. Může se jim pak říkat třeba „autoři jedné opery“, i když jich ve skutečnosti napsali třeba deset. Alfredo Catalani je z tohoto hlediska autorem jedné árie. Pochází právě z opery La Wally, sopranistky ji milují a nachází se i ve filmu Diva➚. Na jméno autora si při ní ale jen málokdo vzpomene.

Catalani měl tuberkulózu, která zkrátila život mnoha lidí, ať už s talentem, či bez něj. Jeho onemocnění mu ale narozdíl od jiných nepřineslo ani auru trpícího génia – věčné léčení mu spíš bránilo v práci. Narodil se v roce 1854, to znamená pozdě – zrál do doby, kdy se romantický obraz umělce jako osamělého tvořícího hrdiny začínal rozpadat. Sice jen pomalu, ale jistě.

Dokladem budiž Catalaniho o čtyři roky mladší vrstevník Giacomo Puccini. Oba dva už nevnímali italskou operu jako osamocený vůdčí styl a přejímali hodně inspirací z německé strany. Stále vycházeli ze zpěvu, ale jejich melodické oblouky byly o to klenutější, čím byly kratší. A k nim se přidával orchestr, v němž se neostýchali použít vysloveně symfonické prostředky. Vliv Richarda Wagnera zkrátka pronikl i do Itálie.

Puccini byl ale narozdíl od Catalaniho nejen zdravý, ale pravděpodobně i praktičtější, lépe se orientoval v obchodních záležitostech a pěstoval si image – jak si začal žádat doba. Neostýchal se krást kolegům náměty a stál za ním silný vydavatel Ricordi. Dobré vydavatelské zázemí už byla prakticky nezbytná podmínka, pokud chtěl skladatel prorazit. A také už se pěstovaly vydavatelské čachry, které Catalanimu pravděpodobně ublížily ze všeho nejvíc.

Catalaniho vydavatel neměl zdaleka tak silnou pozici jako Ricordi, který jeho firmu koupil. Z dnešního hlediska to vypadá, že důvodem bylo spíš oslabení konkurence než chuť rozšířit portfolio svých autorů. RIcordi měl svoje vlastní koně – mimo jiné právě Pucciniho – a noví autoři ostrouhali. Za těchto podmínek je skoro zázrak, že se Catalaniho poslední opera La Wally ve své době vůbec nějak uchytila a měla i úspěch.

Její hudební kvality jsou přitom hodně vysoké a přinejmenším ve dvou bodech se opera stýká s Puccinim. Autorem výborného libreta je Luigi Illica, spoluautor libret Bohémy, Toscy i Madam Butterfly. A titulní roli ztvárnila při světové premiéře 20. 1. 1892 sopranistka Hariclea Darclée, o pár let později také první Tosca.

Do své smrti v devětatřiceti letech stihl Catalani napsat šest oper, což není málo. Zemřel 7. srpna 1893 – symbolicky asi šest měsíců po premiéře Pucciniho Manon Lescaut. Jeho největší konkurent s touto operou nastoupil na cestu ke světové slávě, která ho neopustila až dodnes.

La Wally je tragický příběh lásky a pomsty z tyrolských Alp. Úvodní střelecká soutěž připomene Weberova Čarostřelce, opera sama ale charakteristickým prostředím a koncentrovaným, emocionálně vypjatým až drastickým charakterem patří k typickým dílům verismu. Charakter dívky Wally v sobě nese heroické rysy, efektní a těžko inscenovatelný konec tvoří její smrt pod lavinou. Již zmíněnou perlou z téměř zapomenuté opery je árie „Ebben, ne andrò lontano“ („Nuže, odcházím do dáli“). Titulní roli dnešní nahrávky ztvárnila andělská Renata Tebaldi.

Nahrávka opery La Wally pro dnešní matiné pochází z roku 1960. Zpívají Renata Tebaldi (Wally), Silvio Majorana (Stromminger), Jolanda Gardino (Afra), Pinuccia Perotti (Walter) a další. Orchestra Sinfonica e Coro di Roma della RAI řídí Arturo Basile.