Přečíst si před koncertem program pokládá mnoho lidí za holou nezbytnost. Často ale mají smůlu, pokud je minula alespoň stopa hudební teorie. Těžko bez ní chápou text, který hudebnímu teoretikovi i praktikovi může přijít až trapně banální. Torontský symfonický orchestr začal používat grafické průvodce hudbou.
V zásadě je to dobrý nápad. Člověk má před sebou celou skladbu ve zjednodušeném schématu. Nemusí se zabývat metaforami a obraznými popisy důležitých míst kompozice. Obsáhne ji jedním pohledem i během koncertu, nemusí listovat a rušit šustěním stránek svoje okolí. Systém různě dlouhých, někdy i zvlněných čárek a teček připomíná morseovku po deseti pivech. Především je ale srozumitelný a vstřícný.
Místy je až zoufale obtížné zkoušet postihnout slovy něco tak abstraktního, jako je hudba. Třeba architekti to mají jednodušší: většina lidí má aspoň okrajové ponětí o tom, co je to okno, obdélník nebo střecha. Nějaké základní pojmy jsou tedy obecně srozumitelné a není potřeba je vysvětlovat. Když dojde v hudbě na motiv, téma nebo větu, už je to horší. „Filosof, kterému nerozumím, je lump,“ říkával podle pamětí Luise Buñuela jeho surrealistický kolega André Breton. „Zcela s tím souhlasím,“ dodával Buñuel, „jen občas stěží rozumím tomu, co říká Breton.“
Psát texty do programů je obtížné a autor se nakonec nezavděčí nikomu. Na jedné straně jsou lidé, kteří se hudbou zabývají a vnímají ji analyticky. Na druhé stojí nemálo těch, kdo se jí prostě baví a nepociťují nutnost vědět, co je to polyfonie nebo triola. Když se potom dočtou něco o chromatických bězích, alterovaných akordech a kadencích, snadno propadnou pocitu, že snaha porozumět hudbě je marná. Obejít se bez terminologie je výzva, na kterou by autor obecně srozumitelných hudebních textů nikdy neměl rezignovat.
Dnešní matiné patří lidem, kterým je rozumět, a Torontskému symfonickému orchestru. Svoji krátkou emigraci po roce 1968 u něj strávil vynikající český dirigent Karel Ančerl (11. 4. 1908 – 3. 7. 1973). Pod jeho vedením je na programu jediná skladba, Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 Ludwiga van Beethovena zvaný „Císařský“. Na klavír hraje fenomenální Glenn Gould.
Leave a Reply