Úvahy o všudypřítomné nejistotě a smrti jako jediném absolutním řešení se zdají být ušité na míru situaci, kterou dnešní svět prožívá. Albem Alles wieder gut ale ve skutečnosti prochází romatický poutník z dávných časů, který je stále na cestě za čímsi nedosažitelným.
Rakouská Franui Musicbanda svým hraním jen tak mimochodem říká, že píseň je ve skutečnosti jenom jedna a celkem nezáleží na tom, jestli ji složil Franz Schubert nebo neznámý autor z východních Tyrol. Kapela odtam sice pochází a k místu odkazuje i její název, ale jméno si udělala právě na cover verzích klasického repertoáru. Schumann, Brahms, Mahler i zmíněný Schubert patří k Franui už zcela automaticky, na posledním albu s barytonistou Florianem Boeschem k nim přibyl ještě Beethoven a poněkud překvapivě také Henry Purcell.
S posledně jmenovaným se snadno připomene semiopera The Fairy Queen, v jejíž fantastické inscenaci v Theater an der Wien před třemi lety účinkoval Boesch. V závěru nového alba se ale zmocnil monologu královny Didony z opery Dido a Aeneas. Proslulé lamento When I Am Laid in Earth se z obvyklé mezzosopránové polohy posunulo o kus níž a především vrhá zpětné světlo na celé album Alles wieder gut – Všechno je zase dobré. Smrti se nebojím, ale v umírání je člověk sám a pláče nad sebou, napsal kdysi básník Jiří Wolker a Franui s Boeschem jako by mu přizvukovali.
Používají k tomu často aranže, které evokují smuteční kapelu na venkovském pohřbu – poprvé se ozve ve třetí písni, kterou je Smrt a dívka od Franze Schuberta. Franui pro ni vlastně nic převratného nevymysleli, ale dechy zaznějí oproti Schubertem předepsanému klavíru podstatně temněji, především s naléhavou vážností chvíle. Ta se odrazí od předchozí, poněkud mňoukající verze proslulé Heidenröslein.
Pokud se z dosud jmenovaných písní zdá, že Franui a Boesch sahají k osvědčeným repertoárovým kusům, tak je to pravda. Na albu není snad jediná věc, která by nebyla nahraná už mnohokrát. Na Alles wieder gut ale zní všechno poněkud jinak a zvukově-stylový leitmotiv pohřbu se vrací s úpornou naléhavostí. Zřejmě nepřekvapí, že si tento způsob mimořádně dobře rozumí s Die zwei blauen Augen od Gustava Mahlera, byť se v aranžmá ozvou i pěkné „blue notes“ klarinetu. Franui ale nespojují Mahlera s pohřební tematikou mechanicky, i když by se to nabízelo – Wenn mein Schatz jako by k „modrým očím“ tvořila protiklad nuceného veselí.
Pomyslné centrum alba tvoří malý třídílný cyklus písní Der arme Peter od Roberta Schumanna na texty Heinricha Heina. Jeho hrdinové Hans, Grete a Peter, tvoří milostný trojúhelník, z nějž může ubohého a zklamaného Petra vysvobodit jedině smrt.
Beethovenovu píseň Sehnsucht zakončili Franui dokomponovaným tanečním závěrem evokujícím balkánské dechovky. Je to věc, na kterou posluchači bezpochyby čekají, ale na nahrávce být nemusela.
Všem devatenácti položkám alba se dostalo nových aranží pro dvanáctičlennou kapelu, které dominují dechové nástroje. Přidávají se k nim ještě kontrabas nebo akordeon, housle, citera nebo harfa a cimbál. Zvuk ansámblu je ušlechtilý, nepokouší se předstírat syrovost neškolených hráčů. Florian Boesch zpívá rovněž klasicky, s důrazem na podání textu. Ve výškách předvádí pěkné a jisté mezza voce.
Alles wieder gut stojí na půli cesty mezi klasickým písňovým recitálem a albem hodně dobrého songwritera. Navíc se dá říct, že si z obou poloh bere to lepší – je seriózní a zábavné zároveň.
Tracky: In der Fremde (Robert Schumann), Heidenröslein (Franz Schubert), Der Tod und das Mädchen (Schubert), Über der Heide (Johannes Brahms), Die zwei blauen Augen (Gustav Mahler), Du bist die Ruh’ (Schubert), Die Stille (Schumann), Ging heut morgen übers Feld (Mahler), Wehmut (Schumann), Es fiel ein Reif (Schumann), Wenn mein Schatz (Mahler), Der arme Peter – Der Hans und die Grete, In meiner Brust, Der arme Peter wankt vorbei (Schumann), Zwielicht (Schumann), Ich hab ein glühend’ Messer (Mahler), Sehnsucht (Ludwig van Beethoven), Die Vögel (Schubert), When I Am Laid (Henry Purcell).
Alles wieder gut. Col legno WWE 1CD 20450. CD, mp3, wav. Celkový čas: 57:15 ➚
Leave a Reply