„Byla jsem v 80. letech punkerka z rakouského venkova a po příjezdu do Berlína mi učarovala skupina Malaria!“ řekla sama o sobě rakouská skladatelka Olga Neuwirth. Ta vstoupila do historie Vídeňské státní opery 8. prosince 2019, kdy měla světovou premiéru její opera Orlando – Neuwirth se tak stala první ženou, jejíž dílo jeden z nejslavnějších operních domů světa uvedl. Pro pochopení či přijetí jejího Orlanda je ale mnohem důležitější než gender právě přihlášení autorky k punkové rebelii – i když se jí ve druhé polovině opery hudebně vymkla z ruky.

Olga Neuwirth si jako námět autorského debutu v „domě na Ringu“ vybrala román Orlando: A Biography anglické spisovatelky Virginie Woolf. Podle jejího Orlanda složil před třemi lety stejnojmennou operu skladatel Peter Aderhold a v roce 1992 podle něj vznikl také film režisérky Sally Potter, v němž ztvárnila titulní roli Tilda Swinton.

FIktivní životopis člověka, který prochází staletími a střídá historické epochy i gender, aniž se přitom mění vnitřně, vzbuzuje chuť po stále nových vyjádřeních a výkladech. Neuwirth a její spolulibretistka Catherine Filloux se námětu zmocnily aktivisticky, se silnou reflexí společenského dění – čím blíže k současnosti, tím je reflexe silnější.

Orlando je mladík, který se narodil v časech královny Alžběty I., děj románu i opery začíná v roce 1598. Má se z něj stát důstojník, ale propadne poezii. Pracuje na své sbírce nazvané The Oak Tree, ale básníci, které k sobě zve, mají zájem jen o jeho peníze. Poté, co se náhle promění v ženu, vzbuzuje zájem výhradně jako sexuální objekt. V ženské podobě pokračuje Orlando v cestě dějinami až k viktoriánské době, která staví ženy do role bezbranných obětí společnosti stejně jako jejich děti.

„On – protože o jeho pohlaví nemohlo být pochyb…“ začíná svůj román Woolf a předvádí hned v první větě umění, jak zdánlivě jednoznačným vyjádřením rozmlžit fakta. Neuwirth se jejího způsobu příliš nedrží a hned postava Orlanda je na jevišti zdvojená. Hlavní postavou je on sám a druhou Vypravěčka, která jako by nezúčastněně zapisuje a komentuje jeho pouť dějinami. Hudba dává posluchači neustále najevo, že nic není tak, jak se to na první pohled jeví, a stále je potřeba myslet na více věcí na jednou.

Neuwirth na sebe vrství několik hudebních pásem a často se odkazuje na dobovou hudbu i příležitostné skladby podporující atmosféru. Důležitou roli hraje elektronika a ve druhém dějství také elektrická kytara a rockové bicí.

V závěru prvního dějství s výstupem dětí viktoriánské éry se míchá hit Petuly Clark Thank You for Every New Good Morning, citát zvonů z prvního dějství Parsifala, vánoční píseň O Tannenbaum a možná ještě další věci, které se při jednom poslechu těžko podaří zachytit. Hudbou procházejí odkazy na anglickou renesanci, Stravinského, později na psychedelické kapely ze 60. let, novou vlnu a samozřejmě také na androgynní glitter rock.

První dějství Orlanda – tedy od roku 1598 po časy královny Viktorie – drží i při ohromné mnohoznačnosti velmi dobře pohromadě a Neuwirth tu jako skladatelka virtuózně balancuje po velmi úzké stezce. Hudba i celá opera se začnou rozpadat asi po deseti minutách prvního dějství a v časové ose příběhu po první světové válce. Tedy v místě, kde autorka opouští románovou předlohu a dodává k ní vlastní pokračování v čase.

V zadní projekci se začnou objevovat jména obětí holokaustu s doprovodem nahrávky Bachova dvojkoncertu, kterou natočil Arnold Rosé se svojí dcerou Almou (zahynula v roce 1944 v Osvětimi). Objeví se obraz vybombardované Vídeňské státní opery i atomový výbuch, přichází revoluční rok 1968, nakonec se ozve i píseň „Coming“ z filmového Orlanda. Skladatelka sděluje mnoho věcí v takové hustotě, že přestávají být rozeznatelné.

Druhé dějství navzdory rychlému běhu historického času ustrne a hudba navzdory hlučným zvukovým stěnám úplně zploští. Hluk je místy až nesnesitelný, ale narozdíl od noiseových klasiků Sonic Youth či Swans nevzbuzuje neustálou chuť v něm něco hledat. Zdá se, že ve druhém dějství zaspala především dramaturgie. Není ale nic divného, když dílo formátu celovečení opery potřebuje po prvním provedení pročistit.

Hudební nastudování Orlanda působilo jistě a zvuk byl i při velkém vrstvení dobře čitelný. Svůj podíl na tom má dirigent Matthias Pintscher i sound designéři a zvuková režie – Vídeňská státní opera si v Orlandovi vyzkoušela svoje technické možnosti nadoraz a vysoko nad svůj repertoárový standard. Určitou roli v tomto pocitu sehrál i duch místa, kde se občas hrají bez zkoušky a a na vysoké úrovni i takové věci jako Soumrak bohů nebo Rosenkavalier.

Titulní role Orlanda vyžadovala od mezzosopranistky Kate Lindsey zcela mimořádný výkon, co se týká hudebního i časového rozsahu. Na začátku, kdy je Orlando muž, je role posazená extrémně nízké polohy atakující tenor, později vystoupá až k vysokým koloraturám. Navíc skutečně provhází v podstatě celým dílem a Lindsey si v průběhu představení de facto neodpočinula. Bal přitom spolehlivým a oslnivým motorem představení stejně jako její alter ego, Vypravěčka Anna Clementi, a Strážý anděl v podání kontratenoristy Erica Jurenase. V roli Orlandova dítěte vystoupila vynikající americká performerka Justin Vivian Bond známá i jako transgender aktivistka, což jejímu účinkování dodalo nádech cameo role ve filmu.

Kostýmy vytvořila japonská módní značka Comme des Garçons a přispěla k barokně pestrému vyznění celé inscenace, kterou vracely do reality především videoprojekce Willa Dukea, autorem scény byl Roy Spahn. Režisérka Polly Graham nahradila původně ohlášenou Karoline Gruber až letos v říjnu a podařilo se jí obdivuhodně udržet estetickou jednotu inscenace i při pestrém a stále proměnlivém obsahu Orlanda.

Vídeňská státní opera si letos připomíná 150 let od zahájení provozu a součástí oslav byly i objednávky nových děl. Olga Neuwirth k nim přispěla svým Orlandem, za kterým nyní zůstává zásadní otázka, zda se k němu „dům na Ringu“ ještě bude chtít vracet. navzdory výhradám by byla škoda zůstat u jedniné série představení.

Olga Neuwirth: Orlando, libreto skladatelka a Catherine Filloux na námět románu Virginie Woolf. Hudební nastudování – Matthias Pintscher, režie – Polly Graham, scéna – Roy Spahn, video – Will Duke, kostýmy – Comme des Garçons, světla – Ulrich Schneider, elektronika a sounddesign – Markus Noisternig, sounddesign – Clément Cornuau, zvuková režie – Julien Aleonard, video – David Butler, Hayley Egan, Patryk Senwicki, dramaturgie – Helga Utz. Osoby a obsazení: Orlando – Kate Lindsey, Vypravěčka – Anna Clementi, (Strážný) anděl – Eric Jurenas, Královna, Čistota atd. – Constance Hauman, Shelmerdine, Greene – Leigh Melrose, Pope – Christian Miedl, Orlandovo dítě – Justin Vivian Bond. Orchestr, sbor a dětský sbor Vídeňské státní opery. 18. 12. 2019, Wiener Staatsoper, světová premiéra 8. 12. 2019