Spánek je blažený stav, v němž by chtěl leckdo i zemřít. Naproti tomu stojí probuzený Siddhárta – čili Buddha – i Fučíkova plamenná výzva z nacistického kriminálu. Lidé, bděte! Nebo aspoň pořád neusínejte.

Lepší je nespat než se pořád dokola probouzet. Příroda to v našem zeměpásu neumí a já taky ne – bez ohledu na to, kde zrovna jsem. Malé smrti v podobě náhlých usínání mě postihují i několikrát denně, moje mikrospánky a zívání jsou nevyzpytatelné, neestetické a otravné. Nepropil jsem celou noc, nenudím se, jenom se o mně prostě stále pokouší spaní. Bylo by asi trapné po každém takovém mikroprocitnutí slavit vlastní mikrovzkříšení, takže to jako každý rok nechám přírodě a jaru. Dnes je Květná neděle, vstupujeme do pašijového týdne, vrcholí půst a blíží se Velikonoce s největší obnovou života, která se na zemi připomíná. A všechny bytosti bez ohledu na vyznání a druhovou příslušnost si to mohou povědět v měsíci máju.

Dnešní matiné je kromě probouzení a přírody věnováno především Přírodní symfonii Siegmunda von Hauseggera. Rakouský skladatel a dirigent se narodil v roce 1872, tedy 12 let po Mahlerovi, jehož styl nám Hauseggerova Natursymphonie připomene ve všem všudy. Vznikla v roce 1911, kdy Mahler zemřel, a působí jako velká mahlerovská syntéza i pocta. Je ale dost možné, že to způsobilo spíš společné wagnerovské východisko, než přímá inspirace dílem velkého symfonika, jehož kompozice si na obecné uznání musely ještě několik desítek let počkat. Velký a hutný symfonický proud, písňově zpěvná témata, barevnost instrumentace, varhany a sbor, velkolepé rozměry. Závěrečný sbor na text Goethovy básně Proömion (Předzpěv) se obrací k Bohu, vesmíru i lidstvu, dílo je duchovně všeobjímající, v čemž by si s Mahlerem také jistě rozumělo. Sigmund von Hausegger měl slibně rozvinutou kariéru, do níž vstoupila první světová válka. Po jejím skončení skladatel nedokázal zareagovat na novou situaci ve společnosti i umění a jeho těžký symfonismus se stal připomínkou minulosti, z níž se nedokázal vymanit. Hausegger nebyl zdaleka jediný, komu se to stalo, byl mezi mnohými, na které už obnovený umělecký život nečekal. Nahrávku rozhlasového orchestrr a sboru WDR Sinfonieorchester Köln a WDR Rundfunkchor Köln řídí Ari Rasilainen.

Hauseggerovo dílo je dostatečně rozměrné a samonosné, aby si vystačilo samo, ale přece jen je tak nezanechám. Jako prolog jsem k němu zařadil Rapsodii pro alt, mužský sbor a orchestr, op. 53 Johannese Brahmse. Text je rovněž Goethův a pochází z básně Harzreise im Winter (Zimní cesta do Harcu). Její vyústění do Hauseggerovy probuzené přírody je přinejmenším pro dnešek naprosto logické. London Philarmonic Orchestra a John Aldis Choir řídí Adrian Boult, zpívá Janet Baker.