Když Ignácia J. Reillyho unášelo kolo Štěstěny směrem dolů, šel se povyrazit do kina. To samé činil, když ho unášelo směrem opačným. Pokud unáší kolo Štěstěny libovolným směrem mě, občas si vzpomenu na Ostravu.

Díky Ostravským dnům nové hudby nebo jejich mladšímu spřízněnému festivalu New Opera Days Ostrava se člověk dostane k překvapivým zážitkům a na nečekaná místa. Oba festivaly probíhají komunitním, ne-li rodinným způsobem. Tvrdé jádro příznivců má silný průnik se skladateli, vystupujícími hudebníky a pořadateli. V takovém prostředí snadno navazuje small talky i dlouhé filosofické rozhovory dokonce i zarputilý introvert. Nakonec se mu může stát, že tu kromě rozhovoru naváže i nějaké to přátelství.

Pokud cítí zatuhlý ostych před hudebníky, dost možná povolí díky malým událostem plynoucích dní festivalu. Třeba potká v Lese➚ skladatele Petra Baklu, jak učí houslistku Pauline Kim Harris pít absint. Nejdrobnější a nejenergičtější houslistky na světě si nesmělý návštěvník festivalu možná všiml už o nějakou chvíli dřív v jiné hospodě. S velkooperním patosem se tam pokoušela vyslovit název místního piva Skřečoňský žabák➚. Nebo zaslechne hobojistku Beatrici LaPlante, jak se zcela vážně ptá zenově uvažujícího skladatele Petra Grahama: „Do you like McDonald’s?“

Srdce pod náporem takových událostí pookřeje a mysl zasažená během večerního koncertu krásnou hudou zaplesá. Ano, sem má cenu jezdit za uměním, za dobrodružstvím i za obveselením. Letošní New Opera Days skončily před čtyřmi dny a člověku se nechtělo z té dávno už ne černé Ostravy odjíždět. Ani trošku se nechtělo.

Dnešní matiné zní houslemi a nespoutanou zábavou. Jeho prvním autorem je Randy Woolf a jeho kompozice Five Seconds to Realize pro dvoje housle a elektroniku. Hraje duo String Noise (Conrad Harris a Pauline Kim Harris). Následuje přírodní zvuková koláž Ostrava je malá Vídeň, která vznikla u obchodního centra Nová Karolína. Matiné odejde skrze Passagen Johna Zorna, na housle hraje Pauline Kim Harris.