Marco Beasley se u nás několikrát objevil jako zpěvák souboru Accordone. V červnu jsme ale mohli slyšet v Řeznovicích jeho sólové vystoupení a na podzim natočil i sólové album Il racconto di mezzanotte (Půlnoční vyprávění). Když říkám sólové, tak myslím se vším všudy – všechno stojí jen na jeho hlasu, zpěvu a troše mluveného slova. Jen ojediněle se vyskytnou vícehlasy a smyčky, které si Beasley dozpíval ve studiu sám.

Jeho samostatný koncert v Řeznovicích byl okouzlující, program Půlnoční vyprávění se do malého románského kostela skvěle hodil. Je totiž postaven jako stylizovaná reflexe pozdní rodinné sešlosti a komorní prostředí, v němž byl interpret vlastně přímo mezi posluchači, dodávalo atmosféře potřebnou intimitu. Utáhnout jako sólista celovečerní vystoupení je hodně náročné a vystačit si jen s hlasem je ještě obtížnější. Když odpadne kouzlo zpěvákovy osobnosti, duch místa i pocit sounáležitosti se všemi přítomnými, zbývá jen hlas a samotná hudba. Z tohoto hlediska je natočení programu na CD celkem odvážný počin a výsledek má svoje specifika.

Myslím, že by bylo mnohem zajímavější a podnětnější, kdyby se nahrávkou zabýval někdo, kdo Půlnoční vyprávění živě vůbec neslyšel. Mně se při poslechu vracejí vzpomínky na koncert a myslím si, že to je hlavní funkce alba Il racconto di mezzanotte i zásadní důvod, proč vzniklo. Odhaduji, že prodej bude většinou probíhat právě po sólových vystoupeních Marca Beasleyho. Nahrávka působí trošku dojmem demosnímku, což je způsobeno především přehnaným použitím hallu. To bylo asi vedeno snahou dodat nahrávce dojem většího prostoru, Beasleyho hlas žádná vylepšování nepotřebuje. Na nahrávce se evidentně šetřilo, digitální efekty ale přirozený dozvuk akusticky vhodného prostředí nenahradí.

Nahrávka střídá písně a zpěvy různých období i žánrů – tak jako když se sejde společnost u stolu, v jejím čele usedne ten nejvýřečnější člen a zpívá, co mu slina přinese na jazyk. A když ho unaví zpěv, tak chvíli přejde k vyprávění. Marco Beasley nahodilou realitu samozřejmě stylizuje, vybírá si pečlivě jednotlivé písně. Kontrasty nálad tvoří především jejich rozdílná melodika, barokní skladby blízké dnešním písničkám jsou protipólem gregoriánských chorálů, z nichž dýchá cosi jako věčnost.

Z nahrávky je možná více než z koncertu zřetelné, že Marco Beasley má krásný hlas, techniku a perfektně zachází s výrazovými prostředky, neexhibuje, šetří s ozdobami. Hraje si s každým slovem, má výbornou výslovnost, opravdu je to vyprávění – poutavé a krásné i pro toho, kdo nerozumí italsky. Stačí poslouchat spád řeči bez ohledu na význam slov.

Možná je trošku divné rozebírat nahrávku, která ani není v běžné distribuci, možná jsem si několik věcí potřeboval ujasnit sám pro sebe. A jako vzpomínka na řeznovický koncert to také vůbec nebylo špatné.

Marco Beasley: Il racconto di mezzanotte. CD, celková stopáž 49:00 min.