Sólový koncert Marca Beasleyho v románském kostele v Řeznovicích nebyl jen ozvěnou nedávného koncertu Accordone v blízkém Moravském Krumlově. Jednalo se o zcela svébytné vystoupení s jiným repertoárem, osobitou atmosférou, koncentrované do krásně znějícího a perfektně ovládaného lidského hlasu.

Řeznovický kostel je nádherná stavba mimo všechny běžné cesty – málokdy se k němu dostane někdo, kdo nebydlí přímo v místě nebo nedalekých Hrubšicích. V nevelkém prostoru zní nádherně lidský hlas i strunné nástroje, jak jsme se mohli přesvědčit minulý rok při koncertu Hany Blažíkové s programem mariánských písní ze sbírky Alfonsa X. Marco Beasley se obešel i bez skromného instrumentálního doprovodu, utáhl celý hodinový program jen zpěvem. Repertoár volil přiměřeně duchovnímu místu, jeho projev byl klidnější, ale zaujetí hudbou a jejím provázáním s textem bylo stejně intenzivní jako při koncertech Accordone.

Program se jmenoval Půlnoční vyprávění a Marco Beasley po celý večer navozoval dojem důvěrného společenství blízkých lidí. Nejen tím, že ho publikum mělo v nevelkém kostele opravdu na dosah ruky, ale především pěveckým projevem. Zatímco s kapelou je to frontman, tady to byla spíš hlava rodiny v čele stolu, u nějž se všichni sešli po večeři a ještě se jim nechce spát. Naslouchají modlitbám i starým příběhům, než se v klidu rozejdou, nepolevují v pozornosti a nechce se jim odejít, protože vypravěč je prvotřídní. Má techniku a projev, které už nic dalšího nepotřebují, ale nevypráví jen příběhy – dokáže své publikum okouzlit.

Koncert začal odevzdanou modlitbou Séverina Corneta Vezmi si mou duši. Jakkoli Beasley před publikum spíš přiběhl než přišel, úvod byl velmi klidný – už tento kontrast tempa příchodu a samotné hudby vyvolal jakési klidné napětí, které se nevytratilo až do konce koncertu. Následovalo ordinárium Kyrie prokládané textem Roccu Mambriniho. Kyrie či Christe eleison mělo funkci refrénu dělícího jednotlivé “sloky” gregoriánského chorálu. Beasley zpíval opakující se sousloví pokaždé jinak, s výrazně rozvibrovaným “dlouhým n” na konci. Povlovné vyprávění o sváteční rodinné sešlosti přinesly Mikulášské slavnosti naplněné spokojenou radostí se shledání. Lidová Bůh ti žehnej, Maria byla zemitou a srdečnou oslavou matky Boží. Parafráze Zdrávasu prokládaly recitované pasáže. Kontrastní byla další mariánská píseň Krásná panno, jejímž autorem je Guillaume Dufay. Z lidové srdečnosti jsme se obrátili k intelektuálnímu soukromí, lyrická nálada přešla do tiché mluvené pasáže v závěru.

K textu Roccu Membriniho nás vrátil Nářek u Ježíše, skutečně žalostný, vycházející z hloubi srdce, ale bez okázalé afektovanosti. Lamento Eufrosiny z liturgické hry Filius Getronis navazovalo svou náladou na předchozí Nářek. Velmi světsky a vstřícně ale působila jeho nádherná melodie i struktura strofické písně. Následující Magnificat bylo hybnou a živou oslavou Boží velebnosti plnou vnitřní radosti. Jak Beasley okázale nenaříkal v lamentech, tak i jeho radost byla tichá a zářila spíš zevnitř. Tato uměřenost ve vnějších projevech provázela i Beasleyho variaci na frottolu, tedy vlastně populární píseň Spíš Bartolomea Tromboncina. Obraz trápení až ke smrti zněl možná bezútěšně, ale přece jen ne beznadějně. Závěrečná Vzhůru, slunce! na motivy prastaré neapolské písničky přešla z nadšeného – a v prostředí kostela velmi pohanského – vzývání slunce do rytmické rozpočítadlové recitace, která vygradovala zpět do frenetické výzvy z úvodu.

Bylo celkem jasné, že koncert poslední písní nekončí. Světským a chytlavým kouskem na závěr si Marco Beasley o přídavky trošku sám řekl – své sklony k showmanství přece jen nezapřel, i když je držel na uzdě a byl opravdu decentní a nevtíravý. Prvním přídavkem jsme se vrátili k Séverinu Cornetovi a jeho písni Signora mia, se dio mi guardate. A na úplný závěr to byla skotská (či irská) oblíbená rozlučková píseň The Parting Glass: “Good night and joy be to you all.”

Půlnoční vyprávění. Marco Beasley – zpěv. Séverin Cornet (1530–1582): Pígliate l’alma mia, Anonym: Kyrie cunctipotens (tropus), Nycholay sollempnia, Deus te salvet Maria, Guillaume Dufay (1397–1474): Vergine bella, N. Acquaviva / T. Casalonga: Lamentu a Ghjesu, Anonym: Eufrosina, Magnificat, Marco Beasley (1957): Tu dormi, Anonym: Jesce Sole! 4. 6. 2013, Řeznovice, kostel sv. Petra a Pavla. V rámci festivalu Concentus Moraviae.