Pro nás je dnes druhá neděle velikonoční, ortodoxní křesťané včera oslavili vzkříšení – Христос воскресе! – a dnes mají neděli první. Pravoslavným Velikonocům jsem věnoval hudbu, loutkovému divadlu krátký komentář.

S časovým posunem juliánského a gregoriánského kalendáře jsme přicházeli do styku od dětství, když jsme 7. listopadu chodili vzpomínat na Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Jako malým dětem se nám líbily blikající lampióny se svíčkou, jako větším dětem se nám líbilo zapalovat je pomocí injekční stříkačky s benzínem. Stříknout si pod kůži benzín patřilo k drastickým způsobům sebepoškození, které mohlo člověka při troše štěstí zbavit povinnosti narukovat na frontu první světové války. Při troše smůly umřel rovnou, což ale bylo ve srovnání s frontovými zákopy možná také štěstí.

Žijeme v době nekonečného pohodlí, když největší válkou současného Brna je obsazení postu ředitele dětského divadla Radost➚. Své místo v otevřeném výběrovém řízení obhájil dosavadní šéf Vlastimil Peška, proti kterému se progresivní část brněnské kulturní veřejnosti zcela otevřeně vymezovala už dlouho. Je to v naší příspěvkové divadelní kultuře hezký starý zvyk: ředitel si dělá z městem placeného divadla svůj soukromý podnik, přiděluje si režie ve velkém, skládá hudbu, kromě platu k němu tečou tantiémy, divadlo jednoho muže umělecky stagnuje. Má ovšem také silnou, dlouhodobě pěstovanou diváckou obec, která sice chodí pořád dokola na stejné věci, ale je spokojená, nic jí nechybí a argument plným hledištěm má v živém umění nespornou váhu. Zdá se mi ale stejně nesporné, že by městem placená instituce měla nabízet i alternativy k zajeté provozní mašině na výběr vstupného. V Radosti to zatím nevyšlo.

Na celém výběrovém řízení mě nejvíc pobavily reakce některých Peškových odpůrců: „To si ten Hollan ani neumí najmenovat výběrovou komisi tak, aby zvolila jeho kandidáta?“ Prohlášení Jiřího Honzírka, že Matěj Hollan jmenováním komise zvolil i vítěze konkurzu, je děsné. Ve faktu, že náměstek pro kulturu nejmenoval komisi složenou ze spolehlivých kamarádů, vidím snad jediný klad celkově zpackaného výběrového řízení. Aspoň se člověk nemusí sám pro sebe trapně usmívat, jako když ho do ankety před komunálními volbami v Brně➚ osloví za „nezávislý“ Respekt Michal Zlatkovský➚. Ono je opravdu těžké smířit se s tím, že otevřená výběrová řízení nejsou samospasitelná a občas dopadnou zcela nečekaně. Pravděpodobně je to způsobeno skutečností, že do nich vstupují lidé všeho druhu i charakterových kvalit. Kdo se toho bojí, ten by si s otevřeností vůbec neměl zahrávat, a pro Žít Brno to platí dvojnásob. Problematický až nepřijatelný průběh výběrového řízení včetně výroků Vlastimila Pešky na adresu Romů shrnulo na svých stránkách Brno kulturní➚.

Časová osa:
Vyhlášení výběrového řízení: 6. ledna 2015
25 dní
Termín odevzdání přihlášky a koncepce: 31. ledna 2015
17 dní
První kolo: 17. února 2015
45 dní
Druhé kolo: 3. dubna 2015
Největší interval byl mezi prvním a druhým kolem, nejvíce prostoru tedy bylo právě na zákulisní čachry. Na rozmyšlení účasti v řízení a vytvoření koncepce byla k dispozici asi polovina času, na první posouzení všech přihlášených ještě méně. A byly to zřejmě právě zákulisní čachry, které vedly ke změně výsledku z prvního kola. Z něj vyšel Vlastimil Peška jako druhý se čtyřmi hlasy, první byl Tomáš Pavčík. Ve druhém kole Peška těsně zvítězil. Můžeme se jen domýšlet, kdo a proč změnil za jeden a půl měsíce názor na nejvhodnějšího šéfa.

Odborná výběrová komise má jen poradní hlas. To je sice formálně pravda, ale fakticky by do její volby politici mluvit neměli, jakkoliv se jim vybraný kandidát nelíbí. Ani ředitele loutkového divadla nemusí vybírat loutková porota. To, k čemu v Radosti stejně brzy dojde a co se teď afektovaně řeší, je normální generační výměna a bylo by hezké zvládnout ji důstojně – z tohoto hlediska prohráli v podstatě všichni. Nejblíž má k solidnímu řešení podle svých prohlášení primátor Petr Vokřál, věcně se k průběhu výběrového řízení vyjádřila členka komise Sylva Marková➚. Jinak je okolo hodně ublíženosti, vzteku a dětinského rozčilování v různě namíchaných poměrech. Uklidňující je, že není nutné stříkat si pod kůži benzín, aby se tomu marastu člověk vyhnul. Stačí se odstěhovat třeba do Adamova, a když nejde ani to, aspoň hudba nám pořád zbývá.

Zpěvy k pravoslavné velikonoční liturgii zpívá Akademický sbor Ruské chemicko-technologické univerzity D. I. Mendělejeva.

1. Чертог Твой (2:21)
2. Воскресение Твое, Христе Спасе (4:49)
3. Пасхальная полночь (2:36)
4. Фрагменты Пасхальных ирмосов (3:31)
5. Плотию уснув (2:03)
6. Начало Литургии и Великая Ектенья (6:49)
7. Единородный Сыне (2:35)
8. Малая Ектенья (2:16)
9. Елицы (5:02)
10. Чтение Апостола (2:57)
11. После чтения Апостола (0:56)
12. Чтение Евангелия от Иоанна (2:48)
13. Сугубая Ектенья (6:41)
14. Херувимская Песнь (6:20)
15. Отца и Сына и Святаго Духа; Милость Мира; Тебе Поем (10:35)
16. Христос Воскресе (3:12)
17. Окончание Литургии (1:31)
18. Патриаршее Многолетие (2:21)
19. Колокольный звон Новый eгорьевский (4:23)
20. Хвалите имя Господне