Co se stalo s Brnem a kam se v něm posunula kultura za posledních 25 let, tedy od Sametové revoluce. Který primátor za to všechno nejvíc může. Co by mělo dělat vedení nové. Na anketu MF Dnes, která dnes vyšla jako příspěvek ke komunálním volbám, jsem odpovídal přibližně před měsícem. Povolební vyjednávání a tahanice o předání funkcí na radnicích způsobily zpoždění, krácení, vlastně ani netuším, kolik se z celé věci do tištěných novin dostalo. Tady jsou odpovědi – alespoň z mé strany – celé. Pro začátek si zkuste mimo anketu odpovědět na malou kontrolní otázku: kolik z deseti brněnských primátorů si od roku 1989 pamatujete?

Dokázal bys zhodnotit, kam se Brno za posledních 25 let posunulo v kultuře, ať už té zřizované či nezřizované?
Spíš než posun v nějaké linii vidím její rozpínavost do prostoru. V první fázi vzniklo to, co za komunistů živořilo v pololegalitě nebo úplném zákazu. Malá divadla, kluby, nezávislé galerie, všechno najednou volně žilo a bylo běžně dostupné. Teď je tu další fáze, kdy kultura prosakuje i do míst, kde dřív nebyla buď vůbec, nebo jen náhodou a výjimečně. Mám na mysli třeba Brněnský lunapark, který tahá divadla systematicky do kaváren, něco snad vymýšlí i konglomerát hospod a divadla na Jakubském náměstí, kde by se mohlo přestat jenom postávat s pivem. Tohle prolínání světů pochopili třeba i v brněnském baletu, který se letos zúčastnil Mezinárodního dne tance, a členové souboru vyšli se svým uměním na ulici zároveň se street dancery a všemožnými nezávislými tanečníky i skupinami.
Nezřizovaná kultura se posunula tak, že vznikla. Dřív se jí říkalo nezávislá, ale s tím se o granty žádá dost špatně. Pokládám to za zbytečné slovíčkaření – město by nemělo být monarchou, který si za příspěvek nechá skládat oslavné básně, nebo si alespoň pojistí nekritičnost obdarovaných. Snad se v tomto směru něco zlepší.

Jsou podmínky pro kulturu v Brně srovnatelné s ostatními podobně velkými městy u nás?
Podobně velké město je u nás jedno – Ostrava – a podmínky pro kulturu jsou v Brně lepší. Máme tu silnou intelektuální poptávku díky univerzitám, hustou síť divadel, klubů všech velikostí, galerií. Koncertní sál sice pořád nemáme, ale velké filharmonické koncerty se v Janáčkově divadle přece jen mohou hrát, Besední dům je univerzálně použitelný luxus. K tomu ještě často připomínaných 10 % z rozpočtu na kulturu. Paradoxní je, že výsledky jsou tu přitom horší, alespoň v oblastech, které sleduji. Naše opera se potácí v bezradnosti narozdíl od vytříbené ostravské dramaturgie, o New Opera Days Ostrava➚ nebo Ostravských dnech nové hudby➚ ani nemluvím. Naše městem zřizovaná divadla každoročně pořádají pod vedením Turistického informačního centra➚ katastrofu jménem Divadlení svět➚. Ředitel ND Brno Martin Glaser se pokoušel zbavit pořádání festivalu Janáček Brno a mimo jiné tvrdil, že přišel z Českých Budějovic do podfinancovaného divadla. Jednotlivosti se občas daří, ale celek je roztříštěný a nefunkční.

Bylo na přístupu ke kulturní problematice poznat, který primátor Brnu vládne? Který z nich se nejvíc na stavu kultury ve městě podepsal, ať už pozitivně nebo negativně? A čím konkrétně?
S brněnskými primátory je to těžké, střídali se většinou moc rychle na to, aby zanechali výraznější stopu. Jediní dva, kteří vydrželi v úřadu delší dobu, byli Petr Duchoň a Roman Onderka – první šet, druhý osm let. Bez ohledu na primátora, jeho stranickou příslušnost a pravicovost nebo levicovost mám nejsilnější dojem, že žádný z nich nevěděl, co to vlastně ta kultura je a k čemu je to dobré. Petrem Duchoněm především skončilo čtrnáctileté vládnutí ODS (1990–2004)*, s nímž si vybavím otřesné znásilnění Velkého Špalíčku, náměstí Svobody zrekonstruované jako buzerplac s kašnou, kde se v létě šlape a v zimě klouže po Skácelových verších. Proti tomu je ještě Onderkův falický orloj bizarní, ale přijatelný protipól k morovému sloupu. Roman Onderka, to je 20% snížení rozpočtu příspěvkovým – tedy i kulturním – organizacím kvůli rekonstrukci kanalizace. A především podpora tragicky neschopné Petry Kačírkové jako ředitelky TICu. Na druhé straně za něj přešly městské hudební festivaly pod Filharmonii Brno, což jim jednoznačně prospělo. Byl zbytečně a hloupě odvolán Rostislav Koryčánek z pozice ředitele Domu umění➚, do Filharmonie Brno➚ zase přišla pozitivně energická Marie Kučerová. K celkovému zhodnocení by byl potřeba větší odstup, ale pocit bezkoncepčnosti a ignorance k nepříspěvkové kultuře teď převládá.

* správně od roku 1991 a posledním primátorem za ODS byl Richard Svoboda, za upozornění díky Janu Špačkovi

Existují věci, které město ve své podpoře (dotace, granty) cíleně celou tu dobu opomíjí? A dá se říct proč?
V městské kulturní politice panuje chaos. Stejně jako nic není cíleně podporováno, nic také není – alespoň podle mého pohledu – cíleně opomíjeno. Kdo si co vyštěká, to má, a kdo to neumí, ten ostrouhá. Jako dlouhodobě opomíjený mi připadá Český filharmonický sbor Brno➚. Těleso světové kvality i pověsti, které vystupuje i s Berlínskými filharmoniky, a přitom každoročně žebrá o naprosto nedostatečné granty. Myslím, že na radnici dodnes nikdo nepochopil, co je to za poklad, který reprezentuje město po celém světě. Je to ale spíš čirá nevědomost než cílený naschvál.

Na co by se ohledně kultury mělo zaměřit nové vedení města?
Nové vedení města by se mělo zaměřit na plnění svého programu: rozběhnout reálně stavbu Janáčkova kulturního centra alespoň ke stavebnímu povolení, vytvořit koncepci rozvoje kultury a podívat se na financování zřizovaných i nezřizovaných institucí.
Zcela konkrétně bych k tomu dodal, že by bylo dobré již zmíněného Martina Glasera zainteresovat na pořádání janáčkovského festivalu. Ten prostě musí být operní a mělo by ho pořádat operní divadlo, které nese Janáčkovo jméno. A jde o to, aby jej tam ředitel ND Brno rád viděl, ne jen trpěl.

Foto Petr Duchoň, Roman Onderka, PF Brno kulturní 2013, zdroj archiv