Jeden z nejateističtějších národů světa, který má shodou okolností jednu z nejhustších sítí kostelů na světě, se jednou za rok hromadně vyvalí do ulic a atakuje dveře chrámů. Čeká ho totiž Noc kostelů a chodit v noci do kostela je neuvěřitelně cool.

Zástupy nevěřících jsou syceny pocitem, že víra je ve skutečnosti ohromná zábava, příležitost k lezení do chrámových sklepů a podkroví i k courání po ulicích a průběžnému pochlastávání. Že je to vlastně něco podobného jako zajít na hokej nebo na ohňostroje. Když se vrata chrámů po oné magické noci zase zavřou, zástupy se rozcházejí domů, aby se až do příštího roku zase nevrátily a mohly v klidu nadávat na restituce církevního majetku. Protože když nejde o peníze, tak nejde o nic, a v normálním pekle je stejně rock’n’roll, pivo, děvky a Blackjack, takže hurá do něj. Pláč a skřípění zubů je jen u katolíků, protože ti to tak podle oblíbeného vtipu chtějí. Ale dobrá, i jedna zachráněná duše je ztracený a znovunalezený syn, na jehož počest se zabíjí tučné dobytče. Třeba aspoň někdo z těch veselých čumilů pochopí, že víra není utloukání času modlením ani berlička, ale dar, kterého se patrně většině z nás nedostává.

Především si ale myslím, že pokud někdo rozpoutává na Facebooku debatu o zrušení městské podpory festivalu ohňostrojů Ignis brunensis➚, měl by se stejně důkladně zamyslet nad podporou dalších lidových zábav, Noc kostelů a Muzejní noc nevyjímaje. Ušlechtilost a povznášející účinky posledních dvou jsou samozřejmé jen zdánlivě – jsem přesvědčený, že naprostá většina jejich návštěvníků se do kostela ani do muzea během roku nikdy nepodívá. Brno má navíc festivalový život až nadstandardně bohatý, i kdybychom brali v potaz jen festivaly zřizované či významně podporované městem, navazují na sebe v téměř nepřetržité řadě – od uměleckých, přes jídlo a pití, až po ty ohňostroje. Tady je potřeba celková rekonstrukce, a ne zrušení jedné akce, která mě nezajímá nebo subjektivně dožírá.

Noc kostelů je ale pro letošek šťastně za námi a po neděli přijde Mezinárodní den dětí. Ty dostaly ke svém svátku předčasný dárek, kterému asi ještě nerozumějí. Bohuslav Sobotka odvolal ministra školství➚ Marcela Chládka, který se k tomu na svém facebookovém profilu vyjádřil takto➚:

„Respektuji rozhodnutí pana premiéra. Osobně důvody k tomu, abych rezignoval, nevidím. Jsem přesvědčen, že by se nemělo ustupovat připravenému lynči médií, které vlastní Andrej Babiš, taková akce totiž v budoucnu může být použita proti jakémukoli členovi vlády včetně premiéra. Jádrem sporu mezi mnou a ministrem Babišem je dlouhodobě výše rozpočtu školství a sportu na příští rok. Ať už bude ministrem školství kdokoli, snižování finančních prostředků do této oblasti trvale poškodí české školství a nebude tím ani naplněno programové prohlášení vlády. Za svými kroky v čele resortu si stojím.
Blíže se vyjádřím zítra na tiskové konferenci.“

K tomu přidám snad jen díky za všechny děti, které ten dobromil neučil česky. A také za polibek smrti, který mu jako „jednomu z nejlepších ministrů za poslední roky“➚ udělila stalinistka Marta Semelová.

Jako programní téma dnešního matiné se nabízí hudba chrámová, nějaké veselejší requiem za ministra školství, nebo něco pro děti samotné. Zůstal jsem u poslední možnosti a vybral jednoaktovouoperu Maurice Ravela Dítě a kouzla (L’Enfant et les Sortilèges). Je to opera rodinná, veskrze výchovná a zároveň zábavná – někdy se to zkrátka skloubit podaří. Provedení je z Opera de Liege z roku 2013, diriguje Philippe Gerard, režírovali Marianne Pousseur a Enrico Bagnoli.