Komiks mě jako žánr téměř minul, dostával jsem se k němu jen sporadicky a nahodile. Pokud je na tom někdo podobně jako já, je výstava Signály z neznáma přesně pro něj. Ale i pro toho, kdo se v žánru vyzná a orientuje, se tu nabízí velké množství originálních materiálů, které v tak koncentrované podobě sotva uvidí.

Autoři výstavy se zaměřili na český komiks, jehož počátek umístili do roku 1922, kdy začal vycházet seriál Josefa Lady Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše. Předchozí vývoj sahající zhruba do poloviny 19. století je zmíněn pouze v textu k výstavě, i když si myslím, že je to k Vilímkovu Malému čtenáři či Humoristickým listům poněkud nespravedlivé. Máme však před sebou žánr, jehož vývoj – jakkoli to možná zní ironicky – ilustruje s neuvěřitelnou výmluvností i vývoj naší společnosti od první republiky přes nacistickou i komunistickou totalitu s kratičkým a nesmělým vydechnutím mezi nimi, uvolnění v 60. letech 20. století, normalizaci, polistopadový boom a současnost, která si hledá svébytné a rovnoprávné místo v globalizovaném světě.

Výstava je výborně tematicky poskládaná, najdeme zde sekce děl reklamních, u nás mimořádně oblíbené a tradiční komiksy zvířecí od Ladových čuníků přes Čtyřlístek až po kocoura Mourissona, sekci věnovanou skupině Polylegran, sci-fi a dvě velesekce, bez nichž by český komiks nebyl vůbec myslitelný. První se věnuje tematice mládežnických klubů a většinu prostoru v ní pochopitelně zabírají realizace scénářů Jaroslava Foglara. Druhá se věnuje dílu Káji Saudka, k čemuž není potřeba nic dodávat ani komiksovému ignorantovi mého kalibru (dětem jsou vtipně znepřístupněny Saudkovy erotické kresby – leží na panelu vysokém zhruba 140 cm). Znovu připomínám, že jsou tu k vidění originály z dobových časopisů, autorské tisky, kresby a malby ze soukromých sbírek a autorských archivů. Speciálně pro výstavu vznikl komiks Oldřicha Jelínka Jack the Ripper Story. Nezapomeňte jít do suterénu k toaletám, kde je část věnovaná komiksovému undergroundu (kustodka vám sice při vstupu do výstavních prostor sdělí překvapivý fakt, že jste na výstavě komiksů, ale o této sekci vám dost možná – stejně jako nám – neřekne).

Pokud mi přece jen něco chybělo, tak větší důraz na zařazení našich děl do světového kontextu, třeba jen v textové rovině. V undergroundové sekci mi chyběla zmínka o patafyzické revui Českomoravského podpůrného spolku Absint, v níž Vít Ondráček i jiní autoři ztvárňovali komiksovou formou písňové texty skupin Uzený koleno, S.R.K. atd. Jak jsem řekl – v komiksech se nijak nevyznám, ale přece jen se mi to zdá poměrně unikátní. Také ale chápu, že to může být jen můj dojem a výstava není nafukovací.

Až do Domu umění půjdete, udělejte si hodně času, stojí opravdu za to si výstavu projít důkladně, přečíst si popisky u exponátů a udělat si velmi slušný a ucelený přehled o vývoji českého komiksu i jeho pozoruhodné současnosti. Ta mě přivedla k myšlence přece jen se mnou opomíjenému žánru trošku víc věnovat a seznámit se s ním blíž. Až bude všechna práce hotova, slibuji, že to určitě udělám.

Signály z neznáma. Český komiks 1922-2012. 26. 9. 2012–13. 1. 2013, Dům umění města Brna.