Johann Strauss ml.: Netopýr

Do žaláře ve fraku, ať se můžeme cestou zastavit na večírku u mírně zdegenerovaného ruského šlechtice. Několikerý pokus o nevěru a absence morálky – co se dá dělat, když za všechno může šampaňské.

Je to k smíchu, cha cha cha, a nemálo, cha cha cha.

Je to k smíchu, cha cha cha, a nemálo, cha cha cha.

Mnohé škrty, které nacpaly původní partituru do stopáže běžného filmu, jsou jedinou podstatnou vadou filmového ztvárnění Straussova Netopýra. Narozdíl od krátkého úvodu ke Krásné Heleně je tady už vynechané předehry škoda. Zvlášť když hudební nastudování je velmi dobré, stejně jako pěvci prvotřídní. Nedávno zesnulá Milada Šubrtová, Helena Tattermuschová, Ladislav Mráz, Oldřich Kovář a další propůjčili pěvecké umění výborným hercům, kteří excelují v mluvených dialozích. Ty jsou silně upravené, ale nevázaná komedie takové zásahy dobře snáší, pokud jsou stylové a vtipné. Menší výhradu bych měl i k obsazení role prince Orlowského barytonem místo mezzosopránu, přestože se to občas praktikuje i ve Vídni. Ženský hlas podtrhuje bizarnost postavy zbytečného člověka, typu z ruské literatury už v 19. století dostatečně známého a charakteristického, a tím vhodného k parodování. Černobílá salonní konverzačka s jiskřivou hudbou natočená v roce 1961 se obrací spíš do minulosti – k poetice elegantních prvorepublikových komedií – než k nové české filmové vlně. Příznivci kouzla filmů pro pamětníky i hudebních frašek by ji tedy rozhodně měli chtít vidět.

Dnešní den může nám být ukraden.

Dnešní den může nám být ukraden.

Nevzpomínám si, že bych vás kdy viděl tančit. Nedívám se ovšem při tanci na obličeje.

Nevzpomínám si, že bych vás kdy viděl tančit. Nedívám se ovšem při tanci na obličeje.

Tu kávu, kterou nelze pít, si hleďme osladit.

Tu kávu, kterou nelze pít, si hleďme osladit.

Se mnou, hochu můj, se mnou si zatancuj, černé oči máš, pojďme na čardáš!

Se mnou, hochu můj, se mnou si zatancuj, černé oči máš, pojďme na čardáš!

Nepřišel jsem proto, abych hned zase odešel.

Nepřišel jsem proto, abych hned zase odešel.

Mám zásadu, jak víte, co chci, to udělám.

Mám zásadu, jak víte, co chci, to udělám.

Johann Strauss ml.: Netopýr (Die Fledermaus), libreto Karl Haffner a Richard Genée, překlad J. M. Milešovský, písňové texty Zdeněk Borovec, úprava Julius Tschorm. Hudební nastudování: Alois Klíma, režie: Karel Konstantin a Jiří Nesvatba, scéna: Alois Krška, kostýmy: Erna Veselá. Zpívají / hrají: Miloš Zlesák / Miloš Kopecký (Gabriel Eisenstein), Milada Šubrtová / Stella Májová (Rosalinda), Helena Tattermuschová / Jiřina Bohdalová (Adéla), Milan Karpíšek / Miroslav Homola (princ Orlowski), Oldřich Kovář / Svatopluk Beneš (Alfréd), Jan Hlavsa / Felix le Breux (Dr. Falke), Jan Soumar / Luděk Kopřiva (Dr. Blind), Ladislav Mráz / Čestmír Řanda st. (Frank), Vladimír Kopřiva (Frosch), Eva Zikmundová / Nina Jiránková (Ida). Symfonický orchestr a sbor Československého rozhlasu Praha. Československá televize 1961.



Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *