Ze současnosti k baroku nás přivedl druhý den hudební pouti po brněnskch chrámech, do níž se stylizuje letošní ročník Velikonočního festivalu.

Oratorium Il Sacrificio di Gefte (Jeftova oběť) předkládá příběh z Knihy Soudců. Jefta je nucen podle svého slibu nucen přinést Hospodinu jako oběť první osobu, s níž se po návratu z války setká. Je jí jeho dcera Menulema (kromě samotného Jefty jsou veškerá jména dílem libretisty Giuseppe Salia). K pašijovému týdnu odkazuje téma oběti, marnosti lidského usilování a pomíjivosti pozemských statků. Z dobového hlediska zde jistě není důležitý samotný příběh, který je možno odbýt bez jakéhokoliv zjednodušování jednou větou. Do centra pozornosti se staví dvě věci: rozdílná stanoviska rádců, z nichž sofista Absane radí Jeftovi, jak slib obejít, zatímco rigidní Elon trvá na jeho splnění za každou cenu, a především vyjádření citových rozpoložení Jefty a jeho dcery, k nimž se také vztahují ostatní jednající postavy. Z širšího hlediska zde ale nacházíme i velmi současný, až anarchistický motiv smlouvy jako omezujícího závazku, který člověka svazuje a brání mu jednat podle citu. Jefta se stává – podobně jako Wagnerův Wotan – otrokem smlouvy, kterou sám uzavřel, je nejnesvobodnější ze všech.

Barokní soubor Hof-musici se systematicky věnuje uvádění nepublikovaných skladeb z archivů, novodobá premiéra oratoria Il Sacrificio di Gefte tedy zapadla do jeho repertoáru zcela samozřejmým způsobem. Přísný důraz na stylovost provedení byl hlavní předností interpretačního přístupu. Tady je nutno předeslat, že Jeftova oběť téměř úplně postrádá händelovský vnější efekt a důraz na sborovou složku, oratorium stojí na rozsáhlých recitativech. To sice klade zdánlivě menší nároky na pěveckou virtuozitu, ale o to větší na inteligenci, pochopení textu a jeho zprostředkování pěveckými prostředky. V tom se jednotlivým pěvcům dařilo se střídavými úspěchy, síla Hof-musici je především v kolektivním, jednotném přístupu. Pouhých devět pěvců zvládlo sborové pasáže a většina z nich k tomu zpívala své rozsáhlé sólové party. Sbory i při rozdělení na mužský a ženský zněly velmi dobře, sólové výstupy ale občas sklouzly k monotónnímu odříkávání.

Akustika kostela se přece jen podepisovala na srozumitelnosti dikce ať už u pěvců nebo u instrumentalistů. Především v rychlejších pasážích splývaly basy a narušovalo to především začátek oratoria plynoucí ještě v radostném duchu. Jakmile došlo ke zvážnění, a tím i tempovému zpomalení, zvuk se pročistil – byla to Jeftova árie Sento mancar mi in sen, při níž došlo k jakémusi zlomu a místo poněkud zašumlovaného basu a ozdob se začaly ozývat pěkné držené tóny. Zdeňku Kaplovi tato poloha seděla lépe než svižné zdobené pasáže, měl výborně vypracované recitativy. Nejdramatičtější projev měla Veronika Mráčková Fučíková jako Abdone, tedy vlastně vypravěč, zaujala barvou hlasu i technikou. Jana Bínová Koucká jako Menulema byla v jemné, odevzdané poloze zcela na místě. Ale Ivo Michl (Absane) a Jana Dvořáková (Elon) se jako nositelé rozdílných řešení tragické situace poněkud ztráceli.

Co se týká celkového přístupu, dal bych přednost bohatšímu zdobení repetic v da capo áriích. Chápu, že vážná tematika skladby není dobrou příležitostí pro nějaké exhibice, ale zvýrazněné árie by lépe traktovaly rozsáhlé recitativy a vnášely do nich jasná hudební a citová zastavení. Slušný výkon orchestru byl místy narušován nepochopitelnými intonačními výpadky – violoncello v árii Elona Io scuso il tuo dolor či nástup smyčců před sborem Tu vincesti fortunato si Hof-musici jistě za rámeček nedají.

Oratorium Il Sacrificio di Gefte zaznělo v Brně po 287 letech v novodobé premiéře. Provedení nebylo zcela bezchybné, ale troufám si tvrdit, že kompozice publikum i při své náročnosti zaujala a přijetí bylo i v rámci vážné atmosféry velmi vřelé.

Giuseppe Porsile: Il Sacrificio di Gefte (Jeftova oběť, novodobá premiéra). Sólisté – Zdeněk Kapl, Alena Máčová, Jana Bínová Koucká, Veronika Mráčková Fučíková, Jana Dvořáková, Ivo Michl. Sbor a barokní orchestr Hof-Musici / od cembala řídí Ondřej Mace, koncertní mistr Szabolcs Illés. 2. 4. 2012, kostel sv. Janů „u minoritů“, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.