„Bledá je bledá a bude zelená, až ona uvidí, že já mám Araba,“ zpívala skoro před třiceti lety nezbedná dcera o své matce v odrhovačce skupiny Franta Jetel. Důvody byly tehdy jiné, ale matička by dnes bledla určitě stejně. Muslimové totiž útočí na kořeny naší kultury už v několikáté vlně.

Jetelovská písnička se týkala té první, kterou si živě pamatuji. Byli to studenti z bohatých zemí Blízkého východu, kteří sem přiváželi cenné devizy. Částečně je utráceli za studium na našich univerzitách, částečně u nelegálních směnárníků, čili vexláků, kteří měli narozdíl od oficiálních míst příznivější směnné kurzy. S kapsami plnými peněz pak bývali zahraniční studenti vidět na diskotékách a v nočních podnicích obklopeni chtivými a sličnými děvčaty. Chtivými nejen jejich peněz, ať někomu nekřivdím, ale jistě také exotiky, cestování, snědých sexy chlapů a dalších bonusů, které mi většinou nic neříkají. Arab a blondýna s trvalou odbarvenou peroxidem tvořili ikonickou dvojici polosvěta 80. let. A rodila se první krutá poznání, jak jsou tito chlapíci po svatbě – pokud k ní došlo – jiní, mají na ženu zcela nezvyklé nároky, jak je těžké z jejich rodné země odjet a nevzdat se přitom dítěte, pokud se nějaké narodilo. Zkrátka jiná kultura, které se dnes tolik lidí bojí.

Muselo to být pro spoustu naivních, hloupých, nedomýšlejících a jinak pobloudilých ženských tvrdé prozření a škaredá zkušenost, kterou jim nepřeji, i kdybych si stokrát řekl, že si za to mohou samy. Jako faul mi ale přijde operovat tím, že muslimští přistěhovalci zavedou svoji kulturu u nás. Vlastně si ani neumím představit, že by se člověk z Blízkého východu přiženil do naší rodiny a zavedl v ní svoje zvyky. Je jenom věc té rodiny, jestli sebou nechá tak cloumat, a připadá mi absurdní, že by sebou tak nechala zacloumat celá Evropa. Silné věci nakonec stejně přežijí, podobně jako podlužácké kroje, když na ně v 50. letech přestal být dostupný tradiční materiál. Začali šít z tesilu, což sice nebylo ono, ale tradice se nepřetrhla a nemuseli ji obnovovat tolik jako jinde. Pokud se někdo cítí tak slabý v kramflecích, že si potřebuje stavět plot proti imigrantům, ať si ho postaví. Nemusel by při tom ale strašit ostatní, že bez plotu umřou, ani nalhávat vystrašeným, že nestavět plot je vlastizrada. Když bude z vnitřku vlastní ohrady mlčet, prokáže společnosti službu.

Pro dnešní matiné jsem vybral ortodoxní liturgii v dvojjazyčném podání – řecky a arabsky. Zpívá Sbor z pohoří Libanon (The Mount Lebanon Choir).