Hodiny a systém jako zdroj rozkladu

Výročí konce války, Den matek a den úmrtí Bedřicha Smetany. Líný dramaturg se z návalu výročních inspirací zblázní, středně líný je zkombinuje a samolibý se na ně vykašle. Pro dnešek volím třetí možnost a nechám laciné dramaturgické systémy plavat.

V drážďanských státních sbírkách se v roce 1960 kdosi rozhodl, že je potřeba vnést do nich opravdový pořádek. K tomu mělo vést třídění exponátů podle použitého materiálu. Důsledná aplikace materiálového kritéria způsobila, že z unikátních Caffieriho hodin zmizely porcelánové figurky do sbírky porcelánu, jinam zase bronzová skříň, prostě celou věc rozebrali na kusy a rozmístili do správných šuflat. Dnes už ty hodiny nedá nikdo dohromady, ale za důkaz, že přesné dělení do žánrů je nemožné, to možná stálo.

V dnešním Albertinu je expozice současné výtvarnice Franky Hörnschemeyer vmáčknutá mezi oddělení secese a chronologickou sbírku soch. Výstava užitého umění v sousední Lipsiusbau nesleduje čas, ale společného ducha vystavených věcí. Koncept nábytkové stěny – kdysi tak převratný a progresivní – se stýká s japonskými dekorativními grafikami, starý pracovně-psací stůl obsahující 200 přihrádek na rozličné typy nástrojů a k tomu ještě malé cembalo sousedí se vzorníkem dlaždic. Plynutí času připomíná hned u vchodu spirála z jídelních nožů od 16. století až po dnešek.

Dělení do žánrů je berlička, o kterou se snadno opírá a lákavému pohodlí občas podlehne každý. Je strašně jednoduché si říct, že poslouchám jenom techno (nebo dechovku), že za všechno můžou komunisti (nebo Kalousek) a cikáni (nebo židi) patří do plynu. Pavel Eisner kdysi v poválečné obhajobě Richarda Wagnera napsal, že teprve nacističtí ideologové vytvořili z jeho pošetilostí systém. Obzvlášť silně se to připomíná v Drážďanech, kde Wagner zažil první velký vrchol své kariéry, a kterými tak strašně proletěla válka. Ta stejná válka, kterou mnozí obyvatelé Drážďan jen několik let před náletem jistě velmi chtěli. Škoda, že ty strašidelné systémy nemohou padat i bez válek, milionů mrtvých a nenapravitelných škod. Zničené hodiny jsou ještě přijatelná cena.

Stephan von Huene: Sirenen Low. Videoinstalace, varhanní píšťaly. Albertinum

Dnešní matiné otevře předehra k opeře Richarda Wagnera Rienzi, kterou skladatel umělecky dobyl Drážďany, a stal se královským kapelníkem. Po ní uslyšíme Symfonii č. 1 Daniela Bukviche s podtitulem In Memoriam Dresden. Jako připomínka zkázy města, která přišla ze vzduchu, je příznačně určena pro soubor dechových nástrojů. V závěru to bude symfonická báseň Wagnerova podporovatele, přítele a tchána Franze Liszta Les préludes. Bukvichovu symfonii hraje Markham District High School Grade 12 Wind Symphony. Wagnera a Liszta Staatskapelle Dresden, řídí Christian Thielemann.

Buchenwald (Bukový háj), Gustav Klimt, 1902
Buchenwald (Bukový les), Gustav Klimt, 1902


Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *