Klasická opereta v úpravě pro Taneční orchestr Československého rozhlasu? Pán Bůh s námi a zlé pryč, tak nějak si představuji peklo pro zlobivé wagneriány.

Komedie o učiteli církevní hudby, který tajně skládá úspěšné operety, a zamilované jeptišce slibuje poněkud starosvětskou zábavu, ale proč ne. Obléci tento kus do zvuku tanečního orchestru z roku 1977 včetně bicích, baskytary, elektrických varhan apod. je opravdová hrůza proti níž všechny moderní a postmoderní interpretace – staromilci tak zuřivě odmítané – blednou jako jednoznačný výraz úcty k tradici. Kostýmy, dekorace, barvy a vůbec všechno je tak příšerné, že ani nevím, jak to slušně popsat. Dovedu si představit, že by autor úpravy Oldřich Nový vnesl do inscenace ducha, eleganci i kousek ironie, bohužel se na ní nepodílel. Nebo možná bohudík, tohle by zřejmě vidět nechtěl, stejně jako já. Nikdy by mě nenapadlo, že budu s lítostí vzpomínat na bizarní ideologickou pitomost Bílého akátu. Přiznám se, že celé jsem to nadělení nezvládl, jako terapii jsem si naordinoval Z mrtvého domu.

Hervé: Mam’zelle Nitouche, libreto Henri Meilhac a Albert Millaud, překlad a úprava Oldřich Nový, aranžmá Jindřich Brabec. Hudební nastudování: Josef Vobruba, scénář a režie: Václav Tomšovský, scéna: Miloš Ditrich, kostýmy: Jaromír Pátek, choreografie: Milena Moravcová. Zpívají / hrají: Gala Macková / Helena Kratochvílová (Denisa), Pavel Novák / Petr Štěpánek (Fernand de Champlatreux), Lubomír Lipský st. (Célestin), Květa Fialová (Představená kláštera), Josef Bláha (Ředitel divadla), Helena Friedrichová, Ota Sklenčka (Major Chateaucibus), Marie Drahokoupilová (Corina), Eva Svobodová (Fortnýřka), Svatopluk Skládal (Režisér), Karolina Slunéčková (Gimblete), Jiří Korn (Loriot), Lydia Havláková, Vlasta Žehrová, Ljuba Krbová, Miroslav Saic, Bohuslav Kalva, Luděk Faruga. Taneční orchestr Československého rozhlasu v Praze, Kühnův smíšený sbor, Dívčí sbor prof. Bohumila Kulínského. Československá televize 1977.