Operní rok 2019 jsme na Vltavě zahájili velkolepou operou Hectora Berlioze Trójané v málo slýchané podobě – prostřednictvím sítě Euroradia jsme poslouchali záznam premiéry z Vídeňské státní opery, která Berliozovo životní dílo uvedla v nekrácené podobě. Roli královny Dídó zpívala vynikající Joyce Dídónato, trójského vojevůdce a zakladatele Říma Aenea neméně skvělý Brandon Jovanovich. V roli prince Choréba vystoupil český barytonista Adam Plachetka.

Na začátek jen několik faktických údajů: Les Troyens – Trójáné – jsou velká opera o pěti dějstvích, libreto si napsal sám Hector Berlioz na motivy druhé až čtvrté knihy Vergiliovy Aeneidy. Berlioz celé Trójany nikdy neviděl, za jeho života se hrála pouze druhá část, to znamená třetí až pátý akt, které se odehrávají v Kartágu. Jejich premiéra se konala v roce 1863 v Paříži. První dvě dějství obsahující dobytí Tróje a Aeneův útěk, se poprvé hrála rovněž v Paříži, ale až v roce 1879 – to už byl Berlioz deset let po smrti.

Celá opera se poprvé hrála v roce 1890 v Karlsruhe, ale byla rozdělená do dvou večerů. Všech pět dějství v jednom večeru uvedla poprvé opera ve Stuttgartu v roce 1913. A první provedení bez škrtů zažilo až v roce 1969 publikum v Glasgow. A dodejme ještě, že Trójany miloval Rafael Kubelík. Uvedl je ještě jako mladý dirigent v Brně a mnohem později už jako dirigentská celebrita v Metropolitní opeře, Trójané ho provázeli celým životem. Dnes budeme Berliozovo výjimečné dílo poslouchat v provedení Vídeňské státní opery z října 2018.

Hectora Berlioze i jeho Trójany charakterizoval stručně a výstižně autor vídeňského hudebního nastudování, dirigent Alain Altinoglu. Mimo jiné řekl:

„Trójané jsou největší a nejmonumentálnější francouzská opera, je to takový francouzský Soumrak bohů. A když to říkám, nemám na mysli srovnání formy, obsahu ani stylu – jde opravdu jen o rozměry. K tomu bych ještě dodal, že se v tomto díle jasně projevuje Berliozova megalomanie a šílenství – sice nádherným způsobem, ale stejně se projevují.

A když říkám „šílenství“ mám na mysli doslova psychiatrický význam toho termínu. Stupeň Berliozova šílenství pochopí každý, kdo čte jeho dopisy nebo ještě lépe jeho fantastické paměti. Berlioz například píše, jak narazil v Římě na pět lupičů a všechny je zabil nožem. Jeho paměti přetékají historkami, při kterých člověku vstávají vlasy na hlavě hrůzou. A jediná z těch historek přitom není pravdivá. Všechny události a postřehy – dokonce i hudební – musí čtenář zásadně vnímat především z Berliozovy perspektivy.

Berlioz samozřejmě netrpěl megalomanií, jen když psal Trójany, ale skoro ve všech svých dílech. Byl prostě šťastný, když měl k dispozici obrovský orchestr, spoustu sólistů i komparzu a nespočetný sbor. Když se například dozvěděl, že není možné splnit jeho požadavek na 400 tenoristů k provedení Requiem, tak ospověděl: ‚Žádný strach, zvládnu to i s dvěma stovkami tenorů.‘ Jak je vidět, pragmatický přístup byl Berliozovi úplně cizí. Krátce řečeno: není divu, že Berlioz Trójany během svého života nikdy celé neviděl.“

Trójané – první dějství

První dějství Trójanů začíná v opuštěném řeckém táboře. V otevřené krajině je vidět trojskou citadelu, řeku Simoi a Achilleovu hrobku. V dálce se tyčí vrchol hory Ídy, v popředí venkovní oltář a vysoký trůn. Pláň je plná radujících se Trójanů, v davu se mísí vojáci, občané i děti. Tančí, věnují se hrám, tři pastýři hrají hrají na flétny na vrcholu Achilleovy hrobky.

Trójané se radují z toho, že řecká vojska po deseti letech přestala obléhat město. Na místě Řekové zanechali jen dřevěného koně, kterého se dav právě chystá vtáhnout do Tróje.

„Les Grecs ont disparu!… mais quel dessein fatal“ ozývá se ale varovný hlas věštkyně Kassandry, dcery trojského krále Priama. Ona jediná předpovídá pád Tróje, a ví i to, že k jejímu plánovanému sňatku s Chorébem nedojde. Byla však prokleta Apollónem a jejím proroctvím nikdo nevěří. Nevěří jí ani Chorébus a odmítá s ní opustit město, dokud je čas.

„Dieux protecteurs de la ville éternelle,“ ozývá se sbor Trójanů, následuje balet ztvárňující bitvu a pantomima. Přichází manželka padlého Hektora Andromaché se svým synem Astyanaxem. K oslavám se připojují také Priamos a jeho manželka Hekuba, Kassandra nepřestává naříkat.

„Du peuple et des soldats, ô roi!“ pronáší svá první slova Aeneas. Oznamuje králi i shromážděným Trójanům hroznou událost. Kněz Láokoón podezříval Řeky z nějakého úskoku a udeřil do koně kopím. Ozval se dutý zvuk a zařinčela zbroj. Láokoón chtěl koně spálit, ale z moře se vynořili dva obrovští hadi a Láokoóna uškrtili.

Všichni jsou zděšení, obávají se trestu bohů a prosí o milosrdenství Athénu. Priamos nařizuje Trójanům neprodleně vtáhnout koně do města, Kassandra se je marně snaží zadržet.

Za malou chvíli začne první dějství opery Hectora Berlioze Trójané. Budeme poslouchat záznam premiéry ve Vídeňské státní opeře ze 14. října 2018.

Trójané – druhé dějství

Druhé dějství Trójanů začíná v pokoji Aeneova paláce. Aeneas spí napůl ve zbroji, jeho syn Askanius je vyděšený hlukem z města, ale netroufá si otce probudit. Zjevuje se krvavý přízrak mrtvého Hektora, který důstojně kráčí k Aeneovi. Zastaví se nad ním a přejíždí ho pohledem, když se náhle ozve ještě silnější hluk z dálky, který Aenea vzbudí. Aeneas vidí Hektorův přízrak a po chvíli váhání k němu promluví.

„Ô lumière de Troie!… Ô gloire des Troyens!“ oslovuje Aeneas Hektorův stín. Ten mu doporučuje, aby okamžitě uprchl z Tróje. Poté jeho přízrak zmizí a k Aeneovi vtrhne kněz Pantheus. Je zraněný, nese svaté obrazy a oznámí Aeneovi, že v koni byli ukrytí řečtí vojáci, kteří pustoší Tróju a vraždí její obyvatele. Mrtev je i král Priamos. Aeneas se chystá k boji, připojuje se k němu jeho syn i Chorébus.

Druhý obraz druhého dějství se odehrává v Priamově paláci. V popředí je oltář bohyně Kybelé, kolem něj se shromáždily trojské ženy v čele s Kassandřinou sestrou Polyxenou. Všechny očekávají jen to nejhorší a prosí Kybelé o smilování.

Vchází Kassandra se slovy „Tous ne périront pas.“ – „Všechno ještě není ztraceno.“ V této chvíli je kupodivu jediná, kdo si zachoval nějakou naději. Vidí totiž do budoucnosti a může proto oznámit ženám, že Aeneas uprchne a založí v Itálii novou Tróju. Kassandřina naděje ale platí opravdu jen pro jiné lidi a budoucí generace. Její snoubenec Chorébus je mrtev, Kassandra se chystá spáchat sebevraždu a vyzývá k tomu i ostatní ženy. Kassandra i ostatní ženy se skutečně hromadně zabijí ve chvíli, kdy do svatyně vtrhnou Řekové.

Za malou chvíli začne druhé dějství opery Hectora Berlioze Trójané. Posloucháme záznam premiéry ve Vídeňské státní opeře ze 14. října 2018.

Trójané – třetí dějství

Třetí dějství Trójanů se po Aeneově úprku z Tróje odehrává už v Kartágu, v paláci královny Dídóny. Její trůn je ověnčený symboly zemědělství, obchodu a uměn, v pozadí se zvedá stupňovitý amfiteátr plný lidí. Zní velký oslavný sbor, Kartágo si připomíná založení města před sedmi lety.

Přichází i královna Dídó a začíná slavnostní zpěv: „Nous avons vu finir sept ans à peine.“ Dídó před sedmi lety musela opustit i se svým lidem Týros poté, co byl zabit její manžel.

Na místo oslav přichází několik honosných průvodů.

Sestra Anna se snaží Dídónu přemluvit, aby se znovu zamilovala, ale Dídó přísahala, že na svého manžela nikdy nezapomene. Připomíná jí to prsten, který stále nosí.

Básník Iopas oznamuje Dídóně, že do přístavu dorazila loď, která překonala strašnou bouři. její velitel prosí královnu o přijetí.

Královna svoluje a na scénu přichází Trójané za zvuku smutečního pochodu. Aeneas je převlečený za obyčejného námořníka, mluvčím uprchlých Trójanů je jeho syn Askanios. Žádá pro Trójany o azyl a na oplátku nabízí bohatství, které odvezli z Tróje. Zároveň přiznává, že vůdcem Trójanů je Aeneas. Kněz Pantheus sděluje Dídóně, že Aeneovým osudem je slavná smrt v Itálii a Dídó vítá všechny Trójany.

V té chvíli přichází Dídónin ministr Narbal se zprávou, že Kartágo napadla númidská vojska. Král Numidie se mstí za to, že ho Dídó odmítla jako nápadníka. Lid se svolává do zbraně, přidávají se k němu i Trójané. Do čela vojsk se staví Aeneas, který odhodil své inkognito.

Za malou chvíli začne třetí dějství opery Hectora Berlioze Trójané. Posloucháme záznam premiéry ve Vídeňské státní opeře ze 14. října 2018.

Trójané – čtvrté dějství

Čtvrté dějství Trójanů začíná velkou pantomimou. Na scéně je africká krajina s lesem, jeskyněmi a potokem. Na chvíli se objevá najády, poté královští lovci i mladý Askanius. Obloha se zatáhne, přichází bouře, krupobití, je slyšet svolávání lovců. Objevuje se královna Dídó oblečená jako bohyně Diana, a Aeneas v odění válečníka. Oba se ukryjí v jeskyni a na scéně se opět oběví najády. V jejich brebentění lze občas zaslechnout slovo „Itálie“. Objevují se tančící Satyrové a Faunové. Berou do rukou hořící větve stromu, který zapálil blesk. Poté zmizí i s najádami v lese, bouře se uklidní a obloha je opět jasná.

Druhý obraz čtvrtého dějství Trójanů začíná rozhovorem Dídóniny sestry Anny s kartaginským ministrem Narbalem. Narbal se obává, že po vítězství nad Númiďany se Dídó přestane zabývat státními záležitostmi a bude se věnovat už jenom zábavě. Anna Narbalovi prozradí, že se Dídó zamilovala do Aenea. Narbala to netěší a připomíná, že Aeneas je z rozhodnutí bohů svázaný s Itálií. Anna v tom nevidí problém – Aeneovo pouto ke Kartágu je podle ní stejně silné.

Po kratších áriích Narbala a Anny se ozývá slavnostní pochod, přichází Dídó, Aeneas, královnin dvůr i další zástupy. Následují pantomimy a tance.

Dídó vyzve básníka Iopase ke zpěvu, Iopas zazpívá píseň k bohyni Ceres. Dídó ale není spokojená a žádá Aenea, aby jí vyprávěl o osudu Hektorovy manželky Andromaché. Dídó je vyděšená, když se dozví, že Andromaché se vdala za Achilleova syna Pyrrha. Pyrrhus přece zabil Andromašina otce Priama a Achilleus zase jejího manžela Hektora. Dídó Andromašin sňatek na jedné straně nedokáže přijmout, ale také v něm vidí ospravedlnění pro svou lásku k Aeneovi.

Aeneův syn Askanius nepozorovaně stáhne Dídóně z ruky prsten, který nosí na památku svého mrtvého manžela. Na scéně zůstanou jen Dídó a Aeneas a vyznají si lásku. Zahrada se ponoří do měsíčního světla a Dídó s Aeneem odcházejí. Zjeví se jim ale bůh Merkur, udeří do Aeneova štítu a zvolá: „Itálie!“

Za malou chvíli začne čtvrté dějství opery Hectora Berlioze Trójané. Posloucháme záznam premiéry ve Vídeňské státní opeře ze 14. října 2018.

Trójané – páté dějství

Páté dějství Trójanů se odehrává na mořském pobřeží. Stojí na něm stany Trójanů, na moři kotví trojské lodě. Na vrcholu stěžně zpívá svou píseň mladý fryžský námořník Hylas. Do jeho zpěvu se ozve hlas stráží.

Kněz Pantheus a ostatní Trójané se chystají k odjezdu – opět viděli Hektorův přízrak i duchy mrtvých Trójanů, kteří jim připomínali, že se musí vydat na cestu. Všichni čekají, až se k nim připojí Aeneas – předpokládají, že najde sílu opustit královnu Dídónu. Jen dva trojští strážní si také našli v Kartágu děvčata a nemají tedy žádnou chuť odjet pryč.

Aeneas zpívá velký monolog o nutnosti opustit Kartágo, poté se mu opět zjeví sbor duchů včetně Priama, Kassandry, Choréba a Hektora. Aeneas se pokouší vysvětlit Dídóně, že nemůže jednat jinak. Dídó ale proklíná Aenea i jeho bohy.

Ve druhém obrazu pátého dějství Dídó prosí svoji sestru Annu, aby šla za Aeneem a rozmluvila mu odjezd. Anna cítí vinu na tom, že se Dídó do Aenea zamilovala a ujišťuje královnu, že ji Aeneas určitě stále miluje. Obě se ale dozvědí, že Trójané už odpluli. Dídó se rozhodne obětovat všechny Aeneovy dary bohům a sama ukončit svůj život.

Ve třetím obrazu pátého dějství Trójanů se chystá velká oběť bohům. Na scéně je navršená velká hranice a na ní všechny obětiny. Když vzplane oheň, královna Dídó vystoupí na hranici a probodne se mečem.

Epilogem Trójanů je proroctví o slávě Říma. Múza dějepisectví Clio provolává slávu Scipiu Africanovi, Juliu Caesarovi a dalším římským panovníkům. Nakonec ještě potvrzuje správnost Aeneova rozhodnutí: „Fuit Troja, Stat Roma!“