Giuseppe Verdi: Don Carlos

Filmová inscenace na nahrávku, nadabovaní činoherci, český překlad – to všechno pokládám za těžko překonatelné handicapy zvláště u hudební tragédie. I tak ale český Don Carlos má své kouzlo.

Nebyla nikdy mou. Ne, ni jediný den mě ráda neměla.

“Nebyla nikdy mou. Ne, ni jediný den mě ráda neměla.”

Zkrácená čtyřaktová verze opery je ochuzena především o první dějství ve Fontainebleau, v němž se dovídáme, proč Don Carlos miluje svou matku. Děj tak postrádá logiku a nešťastný infant vypadá jako nesvéprávný zvrhlík. Režisér inscenace se snažil tento handicap celkem úspěšně a chvályhodně vyrovnat během krátké předehry, kdy nám herci přehrají události, které předcházely vlastnímu ději. Na druhé straně zbytečně “zpestřuje” intimní dialogy vedlejšími hereckými akcemi. Český překlad operu sráží do zvukové a deklamační těžkopádnosti, hudební nastudování příliš nepomáhá, je zcela nedramatické. Je to ale dokument dobové inscenační praxe se vším všudy a lepší pěvecké síly by se u nás tehdy těžko hledaly.

Dosti slov, nic neslyšel tvůj král. Dávej si však pozor před inkvizicí.

“Dosti slov, nic neslyšel tvůj král. Dávej si však pozor před inkvizicí.”

Ve výkonu Jiřího Zahradníčka je slyšet, že by byl vítanějším ženichem Krušinovy Mařenky, Věře Soukupové by lépe slušela panna Róza v Tajemství, její objemný mezzosoprán je navíc vložen do úst křehké Hany Maciuchové, a tak by se dalo pokračovat od jména ke jménu. Historizující studiová inscenace je rámcově realistická beze snahy něco interpretovat, spíš děj ilustruje. Opera je do filmové stopáže nacpaná metodou Prokrústos. Co přečnívá, to se uřízne – a řezalo se hodně. S českou deklamací na italskou hudbu si úplně dobře neporadil ani fenomenální Karel Berman, čímž by mohl být problém uzavřen jako neřešitelný. Přinejmenším kvůli němu ale česká verze Dona Carlose stojí za poslech.

Doznávám vinu, prosím, smilování. Já z nevěry vás nařkla.

“Doznávám vinu, prosím, smilování. Já z nevěry vás nařkla.”

Lid Flander zle zkroušený tě vzývá, neb věří v sílu tvou.

“Lid Flander zle zkroušený tě vzývá, neb věří v sílu tvou.”

Vzpomeň si, že nám Bůh pro spásu syna dal.

“Vzpomeň si, že nám Bůh pro spásu syna dal.”

Pokání čiň, smrt blízko máš.

“Pokání čiň, smrt blízko máš.”

Giuseppe Verdi: Don Carlos, libreto Camille du Locle a Joseph Méry, překlad Karel Jernek a Rudolf Vonásek. Hudební nastudování: Jan Štych, režie: Václav Hudeček, scéna: Ladislav Branč, kostýmy: Zdena Škvorová, Jan Hever. Zpívají / hrají: Karel Berman / Radovan Lukavský (Filip II.), Jiří Zahradníček / Petr Svojtka (Don Carlos), Václav Zítek / Jiří Štěpnička (Markýz Posa), Karel Průša / Jiří Holý (Velký inkvizitor), Daniela Šounová / Kateřina Macháčková (Alžběta z Valois), Věra Soukupová / Hana Maciuchová (Princezna Eboli), Karel Hanuš (Mnich), Jana Jonášová (Odsouzená), Ivana Klíčníková / Michal Nesvatba (Tebaldo). Symfonický orchestr a sbor Československého rozhlasu v Praze. Československá televize Praha, 1979.



Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *