Před 175 lety se narodil Eduard Nápravník, kterému se časem do jména vloudila střední část “Francevič”. Od roku 1861 až do své smrti působil v Rusku, stal se prvním dirigentem Mariinského divadla a přivedl je k éře, která je dodnes považována za zlatou.

Když do Mariinského divadla přišel v roce 1984 jako nový šéf Valerij Gergijev, odvolával se právě na Nápravníkovu éru a za cíl si stanovil přivést tamní umělecký provoz na stejně vysokou úroveň. Eduard Nápravník (24. 8. 1839, Býšť – 23. 11. 1916, Petrohrad) byl nejen dirigent, ale také skladatel, napsal řadu komorních a orchestrálních skladeb i několik oper, z nichž Dubrovskij je v Rusku stále živé dílo. Jako na dirigenta na něj vzpomínal i basista Fjodor Šaljapin, který v mládí nemohl snést Nápravníkovo pedantství, jeho odmítání samolibých pěveckých manýr a lpění na přesném rytmu, za které mu byl později vděčný. Nápravník uváděl v Mariinském divadle opery Petra Iljiče Čajkovského i Modesta Petroviče Musorgského a vůbec Mocné hrstky. Dnes si z jeho díla poslechneme čtyřvětou Sonátu pro housle a klavír (Andante sostenuto. Allegro appassionato – Scherzo. Vivace – Andantino doloroso – Allegro con fuoco). Hrají Grigorij Fejgin na housle a Viktor Poltorackij na klavír.

K Nápravníkově houslové sonátě jsem přiřadil ještě jednu, jejímž autorem je ruský skladatel César Kjuj (18. 1. 1835 – 13. 3. 1918), pozapomenutý člen již zmíněné Mocné hrstky a Nápravníkův vrstevník. Jeho sonáta je třívětá (Allegro – Andante non troppo – Allegro), hrají Peter Sheppard na housle a Aaron Shorr na klavír.