Včera začal v Brně festival Divadelní svět. Je víc příznačné než paradoxní, že prvním představením byla hra Ende gut, alles gut, kterou se loučí s Redutou dosavadní ředitel Petr Štědroň, Dora Viceníková a Jan Mikulášek. Všichni odcházejí do Divadla Na zábradlí a bez kmenového tvůrčího týmu tak zůstává poslední funkční součást brněnského Národního divadla. Oficiálním zahajovacím představením festivalu měly být Příhody lišky Bystroušky na Moravském náměstí. Představení bylo odloženo, protože z rozhodnutí vyšších míst se očekával déšť. Tomu už ale dávno poručit neumíme, odpoledne se i proti tomuto nařízení začalo vyjasňovat. Na Moravském náměstí byly nakonec k mání jen varietní výstupy a dva stánky s pivem, noc kejklířů skončila ještě za světla.

Ende gut, alles gut je představení, které nás obklopí snem o současném českém divadle. Fascinovala mě buñuelovská atmosféra prvních dvou částí představení. Zdvojená tisková konference, opakování situací v nepatrně obměňovaných souvislostech, prostupnost a zaměnitelnost snu a reality. Představení provedlo publikum budovou Reduty – od jeviště přes foyer a Mozartův sál až do hlediště, kde jsme si všichni zamávali na rozloučenou. Scéna se zametáním hovna pod koberec v Mozartově sále balancovala na hranici vulgárního kýče, ale nepadala z ní. Poslední část byla věnována přednášce o dějinách moderního divadla, která se formálně přihlásila k cimrmanovské tradici. Představení bylo vtahující, vtipné, ale při vědomí, že dobrý je jen ten konec, mi do smíchu moc nebylo. Dobré začátky jsou v nedohlednu a nezdá se, že by o ně někdo stál – takže žádné všechno dobré.

Národní divadlo je bez ředitele, a teď už vlastně také všechny jeho soubory. Pověřené šéfy a to, co sedí v opeře, nepočítám. Magistrát zřejmě absolutně nemá představu o tom, kdo by měl celou instituci vést. Nemám na mysli konkrétní jméno, jasno zřejmě není v typu osobnosti, ani v tom, co po ní vlastně chtít. Jaké jí stanovit úkoly, jak ji motivovat a jak ji hlídat. Racionální podněty odborné části výběrové komise jsou zřejmě přijímány jen pomalu, neochotně a spíš z nezbytnosti. Nešťastný začátek Divadelního světa se stal nechtěným obrazem příšerného stavu brněnského divadelního života. Ten ale není žádným osamoceným vesmírem, odráží se v něm náš život se vším všudy.

Ten momentálně charakterizuje snad nejodpornější konformismus, jaký jsem kdy zažil. A nejedná se tu zdaleka jen o politické vedení a „masu běžných lidí“, ale také o různá spontánní opoziční hnutí. Házet šutry po magistrátu, TICu a – zůstanu-li u tématu – po Divadelním světě, je velmi laciná zábava. Nějaký cíl trefí i slepé děcko, aniž by u toho muselo přemýšlet. Prohlásit billboard Divadelního světa za sexistický je k smíchu, pokud to vůbec stojí za povšimnutí. Intelektuální lenost a zaměření na mediální efekty z aktivistické strany mi vadí úplně stejně jako magistrátní bohorovná přezíravost.

Příhody lišky Bystroušky v muzikálové výpravě nevzbuzují mnoho nadějí, že by tu někdo chtěl dělat poctivé divadlo ve velkém měřítku. Nepřímo o tom vypovídá i nijaký web Divadelního světa. To ovšem nic nemění na tom, že Brno by svůj velký divadelní festival mít mělo, stejně jako funkční Národní divadlo. Mělo by ale také brát na vědomí, že do divadelního světa patří Stanislav Moša stejně jako Divadlo Feste, Divadlo Líšeň nebo Opera Diversa. Dělení světa na oficiální a neoficiální (nebo zřizovaný a nezřizovaný) je idiotský normalizační přežitek, který omezuje a paralyzuje obě strany.

Člověk je připraven na smrt, až se přesvědčí, že všichni jsou pitomci, jak nám v první části Ende gut, alles gut připomněl citát Umberta Eca. Nějak se mi tahle rozlučka s Petrem Štědroněm, Dorou Viceníkovou a Janem Mikuláškem zvrtla a je to i díky nim, že na smrt ještě pořád nejsem zcela připraven. Hrozně mě dožírá, že odcházejí, a zároveň to úplně chápu – tohle město není pro chytrý. Za šest výborných sezón v Redutě díky a za to ironické rozloučení taky.

Dora Viceníková a Jan Mikulášek: Ende gut, alles gut. Režie: Jan Mikulášek, dramaturgie: Dora Viceníková, výběr hudby: Jan Mikulášek. Hrají: Jan Hájek, Jiří Vyorálek, Petr Jeništa, Michal Dalecký, Jiří Kniha, Dita Kaplanová, Zuzana Ščerbová, Ondřej Mikulášek, Martin Sláma, Vladimír Krátký, Petr Bláha. 7. 6. 2013, divadlo Reduta, Brno. V rámci festivalu Divadelní svět.