Festival soudobé hudby Contempuls obnovil svou existenci po roční pauze. Osmý ročník, který začal v pátek v kulturním prostoru La Fabrika v Holešovicích, přináší největší počet světových premiér v historii festivalu. Na zahajovacím koncertu se hrála i první z nich. Může to být samozřejmě jen pocit, ale ve vzduchu byla cítit radost z toho, že Contempuls překonal finanční krizi a vrátil se zpět do života. Věrné publikum se nerozprchlo, i když je nutno říct, že snad ani nemělo kam.
Co se týká změn, tak festival navazuje na svou historii bez radikálního zlomu. To mimo jiné znamená, že zůstává u radikálního lpění na provázanosti hudby a interpretů. Nehledá „velká jména“, která zahrají cokoliv, ani známé skladatele, jejichž hudbu někdo nějak provede. Tento virus hudební zodpovědnosti už by měl konečně nakazit i velké festivaly typu Pražského jara. Contempuls➚ také zůstal v La Fabrice a začal tím, čím před dvěma lety skončil – tedy koncertem orchestru PKF – Prague Philharmonia. Contempuls staví na koncertech malých ansámblů a linii orchestrálních večerů si vytváří – ten páteční byl teprve druhý v historii festivalu.
Patrně nejzásadnější je pro festival změna dramaturga – Petra Baklu vystřídal po sedmi ročnících Josef Třeštík, jinak také dramaturg Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Při zachování obecných principů přišly pochopitelně ke slovu trochu jiné osobní preference. Také je to ale názorný příklad, že dramaturgie velké symfonické instituce a festivalu soudobé hudby nemusí být v drastickém rozporu, stejně jako se při dobrém výběru netluče hudba autorů 19. století s hudbou autorů dnešních. Je to spíš v hlavě posluchače, který slyší lépe na zavedené značky, ale zároveň je také přijímá mechanicky a vlastně už ani moc neposuzuje jejich kvalitu.
Koncert zahájila kompozice To the Headland, jejím autorem je japonský skladatel Jo Kondo. Pro jeho styl je charakteristická velmi jemná práce s výrazovými detaily a barevnými nuancemi. Následující Koncert pro klavír a orchestr č. 2 nazvaný „La Mattina“ napsal dánský skladatel Bent Sørensen – autor velmi melodických skladeb, jimiž často prochází pocit jakési zasněnosti či lehkého smutku. Po přestávce přišla světová premiéra kompozice Jana Trojana 3107 mil blízkosti napsané na objednávku festivalu. A program uzavřela Symphony: Daar kom die Alibama jednoho z hostů letošního ročníku Contempulsu, irského občana pocházejícího z Jihoafrické republiky Kevina Volanse.
Jan Trojan vystavěl 3107 mil blízkosti ze zvukové materie, která se skrz shluky ševelení, neagresivního praskání, jemného skřípání a hlazení strun propracovala ke konkrétnějším harmoniím, z nichž nakonec vyrostla krásná melodie hoboje, která potom přešla do dalších dechových nástrojů. Orchestr fungoval jako jeden zdroj zvuku složený z mnoha vzájemně propojených generátorů. Výsledek byl především úžasně čistý a konzistentní, Jan Trojan pracoval se zvukovou masou jako s ušlechtilým a ryzím materiálem, který rozebral na atomy a zároveň neporušil jeho soudržnost. Nezapřel svou profesi sound designéra – nestvořil ovšem pouhý zvukařský kousek, ale opravdu vystavěl kompozici.
Všechny skladby večera spojovala tendence k opakování určitých modelů, i když k němu každý z autorů přistupoval jiným způsobem. Jo Kondova To the Headland měla jasné průniky se spektralismem, její shluky zvukových spekter se opakovaly, a upozorňovaly na svou proměnlivou jednotu. Klavírní koncert „La Mattina“ Benta Sørensena jako by chtěl posluchače zavést mimo cestu v neznámém lese a sváděl ho na zcestí pomocí klasických kompozičních technik. Ty ale nikdy nevedly k očekávaným závěrům, byl to věčný hon na bílou laň ztělesňující očekávané zakončení v tónice. Tajemný a podmanivý dojem vyvolal tichý sborový zpěv orchestrálních hráčů, jejich vstupy s drobnými perkusemi byly naopak spíš nadbytečné. Symphony: Daar kom die Alibama Kevina Volanse je odvozená ze stejnojmenné lidové písně v afrikánštině oslavující příjezd válečné lodi Alabama z dob války Severu proti Jihu ke Kapskému městu. Symfonickým proudem zvukových vrstev procházejí opakující se motivky, které připomínají nepravidelný refrén či slogan.
PKF – Prague Philharmonia vedl Marián Lejava a odvedli velmi dobrou práci, snad jen na začátku byl orchestr trošku zatuhlý – To the Headland znělo poněkud tvrdě. Akustika La Fabriky sice zvuku neubližovala, ale také se v ní nic neschovalo. Lejava vedl orchestr celým večerem velmi technicky a pečlivě, nehleděl na efektní gesta, ale na přesné provedení, jak to má být. Klavírista Jonathan Powell provedl Sørensenův koncert v plynulém proudu a souhlasně s klasickým stylem kompozice také hrál, hleděl si především čitelného, přímočarého výsledku, zřetelnosti motivů a výraz melodických linií.
Co se týká dalších dní festivalu: kromě koncertního programu bude určitě dobré nepromeškat přednášku Kevina Volanse, který se festivalu osobně zúčastní. Přednáška je na HAMU ve středu 23. listopadu od 17.00 hod. A nejbližší dva koncerty Contempulsu se konají zítra, opět v La Fabrice. Od 19.30 bude hrát klavírista Ian Pace skladby Luboše Mrkvičky, Horatia Radulescu a Michaela Finnissyho a potom od 21.00 vystoupí Ensemble recherche – zahraje desetidílný cyklus Schnee Hanse Abrahamsena.
Jo Kondo: To the Headland (1995), Bent Sørensen: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 „La Mattina“ (2009), Jan Trojan: 3107 mil blízkosti (2016), premiéra – nová skladba na objednávku festivalu, Kevin Volans: Symphony: Daar kom die Alibama (2010). Hudební nastudování – Marián Lejava, Jonathan Powell – klavír, PKF – Prague Philharmonia. 11. 11. 2016, La Fabrika – Slévárna /Studio 2/, Praha. V rámci festivalu Contempuls.
Leave a Reply