Orchestr Berg zahájil podzimní část letošního koncertního cyklu v areálu Pražské tržnice v Holešovicích. Tam se nachází multifunkční prostor Jatka 78, který Orchestr Berg využil pro hudebně-pohybový program nazvaný Re-zonance. Hosty programu byli taneční skupina 420People a zpěvačka Lenka Dusilová.
Jatka 78 jsou prostor především dost velký, takže se do něj hodí hudba, která není příliš subtilní a neztratí se v něm. Z tohoto hlediska do něj Orchestr Berg vybral vhodný repertoár postavený na zvuku dechových nástrojů – především žesťů –, elektroniky a ozvučených objektů. V první části večera se hrála skladba On Jimmy Yancey nizozemského skladatele Louise Andriessena a poté O stromech a lidech Jana Šikla. Po přestávce následovala kompozice hudby a zvuku Rezonance na pěší vzdálenost skladatele Jana Trojana a choreografky Nataši Novotné. Samotná tržnice tvořila pouze bizarní kulisu stánků s levným zbožím, kterou je sice nutné projít, ale jejíž účinek zmizí pro příchodu na samotné místo koncertu.
Louis Andriessen je velmi zhruba řečeno angažovaný minimalista. V jeho hudbě se sice najde řada vlivů technik i stylů 20. století od serialismu až po jazz a jinou populární hudbu. Vším se ale prolíná příklon k repetitivním figurám a používání nezvyklých nástrojových obsazení. Jan Šikl píše hodně scénické hudby a také působí v kapelách Zabelov Group a Korjen ovlivněných ze zdrojů současné pop music – hip-hopem, world music atd. Jan Trojan se věnuje především elektroakustické hudbě, působí také v Českém rozhlasu jako zvukový režisér a designér. Je spoluzakladatel sdružení Oem Arts.
Andriessen zaujímá nejen ve svém životě, ale často i svou hudbou jasné občanské postoje, umění pro něj neexistuje mimo společnost a politiku. Zhudebnil například texty z Platónovy Republiky (čili Ústavy), ve své možná nejcharakterističtější skladbě De Staat. V kompozici On Jimmy Yancey, kterou hrál Orchestr Berg, vychází z nahrávek boogie-woogie klavíristy Jimmyho Yanceyho. Z jeho stylu hry přebírá opakované basové motivy levé ruky jako minimalistický motor skladby, který vychází z klavíru a kontrabasu a občas se přelévá i do dechové sekce. Cituje Yanceyho originály a zpracovává je do originálních výstupů. Obě dvě části skladby uzavírá nečekaný trčící break, který je spíš zamázne než ukončí. I ten je převzatý z Yanceyho nahrávek. Jan Šikl postavil skladbu O stromech a lidech na opakovaných motivech hraných na kalimbu, jemné elektronice a drúzách zvuků dechových nástrojů. Na vrcholu ale byl zpěv Lenky Dusilové, která dostává ohromný prostor k vyjádření. Je to víceméně skladba pro zpěvačku s hutným doprovodem nezvyklé kapely.
Skladby Louise Andriessena a Jana Šikla zcela určitě propojily minimalistické linky, které se v nich objevovaly, ale také inspirace z populární hudby. Oba skladatelé sice – vzhledem k rozdílu generací zcela logicky – vycházejí z jiných zdrojů, ale příklon k „nevážným“ žánrům je zcela zřetelný. Oba je přitom nepoužívají jako zpestřující exotickou příchuť, ale jako rovnocennou součást možností, které jsou při komponování k dispozici. A oba se tím také ve včerejších skladbách dobrali k nesmírně vstřícnému výsledku, snad až za hranicí toho, co by člověk čekal od koncertu orchestru zaměřeného na soudobou hudbu. Především Šiklova skladba budila dojem velmi chytře napsaného popu. Druhá část večera byla hudebně zcela jiná, ale přece jen se s tou první propojila díky charakteristickému zvuku dechové sekce – ten vládl celému večeru.
Rezonance na pěší vzdálenost Jana Trojana a Nataši Novotné by se dala označit jako choreografická kompozice. Pohyb je v ní rovnocenný s hudbou a jsou do něj zapojení kromě skupiny 420People i hudebníci – nejedná se tedy o balet nebo tanec s hudebním doprovodem. Hudba sama vychází z elektronických zvuků, pohyby dirigenta zrcadlově zdvojuje jeden tanečník, další postupně roznáší notové pulty. Všichni účinkující se proplétají mezi sebou ve zdánlivém zmatku, až se ustálí v zástupu dirigovaném ze záběrů zadní projekce. Stejně tak se mezi sebou míchají rychlé motivky dechů, které se spojí do opakované citace skladby Johna Dowlanda. V závěru se rozezní Trojanův nástroj metal sheet – rezonující plech s malým reproduktorem – a scéna se postupně vyprázdní.
Orchestr Berg podal svůj standardní, to znamená velmi slušný a ve výsledku přesvědčivý výkon. Dechy by potřebovaly asi víc secvičit, nezněly úplně jednotně. A v první části Andriessenovy skladby by nebylo na škodu přiblížit jejich projev zvuku a stylu žesťové sekce swingového big bandu. Ozvučení elektroniky bylo tak akorát, zněla čistě, dostatečně nahlas a přitom netrhala uši. Lenka Dusilová je velmi dobrá „neklasická“ zpěvačka, skladba napsaná pro ni jí přirozeně seděla. Celkově to byl velmi efektní večer úspěšný i po stránce návštěvnosti – bylo vyprodáno.
Po propojení hudby a pohybu se příští program bude věnovat spojení hudby a filmu. K experimentálním němým filmům bude Orchestr Berg hrát 9. a 10. října ve Španělské synagóze➚
Leave a Reply