Zázračné střely, které neminou cíl, spojení s ďáblem a vítězství čisté lásky. Včera tomu bylo 195 let, kdy v berlínském Schauspielhausu poprvé hráli Weberova Čarostřelce. V opeře tím začal opravdový romantismus a století vzniku nejhranějších kusů dneška.

Carl Maria von Weber měl se svou nejznámější operou okamžitý úspěch. Kombinace veselých lidových inspirací a mistrovského líčení děsivé atmosféry Vlčího dolu i Kašparovy podlé povahy ostatně funguje dodnes. Opera se brzy rozběhla z Německa do světa a jako každé dílo nového, nezvyklého slohu, se často dostávala k publiku v různých více či méně bizarních úpravách.

Pro pařížské uvedení ji upravil Hector Berlioz. Z mluvených dialogů vyrobil zpívané recitativy a jako baletní číslo do druhého dějství vložil další Weberův hit Vyzvání k tanci. Berlioz zásahy do děl svých oblíbených autorů nesnášel a byl ochotný se vůči nim hlasitě vymezovat i jako posluchač během představení. Své vlastní úpravy Webera, kterého miloval, vysvětloval oblíbeným způsobem: on by to jinak udělal někdo horší. Zní to pitomě, ale výjimečně to byla pravda.

Čarostřelec se ještě v předsmetanovských dobách objevil i v českém divadle. Zatímco Francouzi si ho nastrojili směrem k vznešené velké opeře, Češi mu naroubovali obrozenecké domácí prostředí. Opera se uváděla pod názvem Střelec kouzedlník, z mysliveckého mládence Maxe byl Liboryn, z Agáty Lidunka, z nadlesního Kuna se stal Borovský. Jen Kaspar zůstal Kašparem.

Příběh Čarostřelce je zdrojem inspirace stále. V roce 1990 vytvořili Tom Waits, William S. Borroughs a Robert Wilson na jeho námět muzikál The Black Rider. Hudba z Weberovy opery dokresluje atmosféru Švankmajerova filmu Otesánek.

Weber vynikal v umění instrumentace a měli ho rádi všichni skladatelé, kteří si na ni potrpěli. Samozřejmě Richard Wagner, který viděl ve Weberovi svého velkého předchůdce a zařídil i slavnostní převoz jeho ostatků z Londýna do Drážďan. Nakonec bez Weberovy Euryanthy (1823) není dost dobře možné pochopit, kde se tak najednou vzal o čtvrtstoletí později Lohengrin a jeho barvité kouzlo. K Weberovi se ale odvolával i Richard Strauss, Igor Stravinskij nebo Paul Hindemith. Pro studium zvukových možností romantického orchestru je Weberovo dílo zábavnou a dobrodružnou učebnicí.

Dnešní matiné patří Weberovi a jeho operám Euryantha, Oberon a Čarostřelec, ze všech zazní předehra a jedno pěvecké číslo. Předehru k Euryantě hrají Vídeňští filharmonici pod vedením Karla Böhma, scénu a kavatinu So bin ich nun verlassen zpívá Jessye Norman. Předehru k Oberonovi hraje stejný orchestr i dirigent, árii Fatimy ze 3. dějství zpívá Julia Hamari. Předehru k Čarostřelci hraje Staatskapelle Dresden, řídí ji Carlos Kleiber. Scénu a árii Maxe Durch die Wälder, durch die Auen zpívá Nicolai Gedda.