Spojení Gershwin – Čajkovskij může na první zdání působit zcela nesourodě, ale díla obou autorů si spolu dobře rozuměla. Také Filharmonie Brno pod vedením Tomáše Netopila hrála výborně a Karlu Košárkovi je repertoár přesahující do “nevážných” žánrů vlastní, takže výsledkem byl velmi vydařený večer.

George Gershwin byl v prvé řadě autorem populárních písní a muzikálů, jeho ambice však sahaly také k vážné hudbě. Zjednodušeně by se dalo říci, že začaly u Rhapsody in Blue, kterou ještě instrumentoval Ferde Grofé, a skončily u velké opery Porgy and Bess. V rámci těchto hudebních snah se Gershwin jako talentovaný pianista celkem logicky pokusil vyrovnat i s formou klavírního koncertu. Vzhledem k tomu, že Gershwinovo hudební uvažování bylo do značné míry klasicko-romantické a přitom “kontaminované” jazzovými harmonickými, rytmickými i melodickými postupy, nabízí se celá řada možností, jak jeho Koncert pro klavír a orchestr interpretovat.

Tomáš Netopil zvolil cestu syntetickou, s důrazem na téměř klasicistní zvuk smyčců i dřev, ozvláštněný jazzově znějícími trubkami. Důraz byl kladen na stylově vypracované frázování, orchestr hrál přesně a přitom uvolněně. Největší pozornost na sebe strhávaly již zmíněné trubky, ale ve druhé větě také dřeva, která byla vůbec ozdobou koncertu.

Karel Košárek hrál s jazzovou uvolněností, s jasně artikulovaným tónem a s důrazem na dynamické kontrasty. Melodické linky, na nichž Gershwinova hudba do značné míry stojí, přitom nebyly roztrhané, ale držely pěkně pohromadě v promyšleně vystavěných obloucích. Dialog klavíru a dřev ve druhé větě byl pro mě vrcholem první části večera.

V Symfonii č. 5 Petra Iljiče Čajkovského jsme se přenesli k ruské romantické duši. Zvuk orchestru zmohutněl, ale zůstal stále dobře čitelný, k excelujícícm dřevům se ve druhé větě přidala i horna, což v souvislosti s brněnskou filharmonií říkám obzvlášť rád. Ještě raději bych byl, kdyby to nebyla jen výjimka a v sekci lesních rohů se opravdu začalo blýskat na lepší časy. Tomáš Netopil vedl orchestr s jistotou, s důrazem na vyjádření široké romantické citovosti, aniž ji nechal sklouznout k rozplizlému sentimentu. Čajkovského symfonie tak při veškeré melancholii vyzněla velmi mužně a rázně.

Filharmonie Brno podle mého názoru podala jeden z nejlepších výkonů uplynulé sezóny a porovnám-li jej se zahajovacím koncertem festivalu, vycházejí mi z toho dvě nezbytnosti. Za prvé: orchestr je schopen výborných výkonů, ale nemá v sobě kuluru projevu zažitou, potřebuje tedy mít před sebou silnou osobnost, která ví, co chce, a umí to orchestru sdělit. Za druhé: potřebuje hudebního ředitele, který se mu bude opravdu věnovat a bude to pokládat za svou hlavní činnost.

George Gershwin: Klavírní koncert F dur, Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll op. 64. Hudební nastudování – Tomáš Netopil, klavír – Karel Košárek, Filharmonie Brno. 14. 8. 2012, 20:00, velké nádvoří hradu Špilberk, Brno.