Agónie z horka, zastaveníčka, děti a klauni, to všechno k létu patří, i když Rudolf Komorous ani Alfred Schnittke jistě nemysleli na to, že by svou hudbou chtěli někomu zpříjemňovat prázdniny.

Dnešní matiné je věnováno výše zmíněným autorům, vrstevníkům. Rudolf Komorous (8. 12. 1931) je původně český skladatel a kdysi fagotista orchestru Smetanova divadla, od roku 1968 ale žije v USA nebo v Kanadě a domů se od své emigrace už nikdy nevrátil ani na návštěvu. Jeho dílo je u nás téměř zapomenuté a prakticky se nehraje, výjimkou bylo uvedení komorní opery No No Mija na letošním ročníku festivalu New Opera Days Ostrava. Dnes od něj uslyšíme Serenádu pro smyčce z roku 1982 – stručně bych ji shrnul jako nezvyklé sledy obvyklých akordů, poslouchá se krásně. Obklopují ji dvě kompozice ruského skladatele Alfreda Schnittkeho (24. 11. 1934 – 3. 8. 1998). Na začátku je to suita z hudby k filmu režiséra Elema Klimova Agónie (u nás uváděného pod názvem Agónie – konec Rasputina) z roku 1974. Na závěr jsem zařadil rovněž suitu z filmové hudby – tentokrát k filmu Klauni a děti z roku 1976.