Uprchlická krize, uprchlická výzva, uprchlická příležitost. Říkat tomu můžeme, jak chceme a podle svých citů, nicméně je to tady. Myslím tady v Evropě. Sbírá se hodně dobrovolnické pomoci, když té oficiální je pramálo. Ale ze všeho je cesta ven a u nás by mohl pomoci chystaný protikuřácký zákon.

Ten by měl jít časem do parlamentu, protože jeho předlohu vláda schválila už začátkem června. Veřejná diskuse kolem úplného zákazu kouření v restauracích, barech, klubech a jiných hospodách byla dost divoká, a to se jednalo teprve o návrh zákona. Co se strhne při projednávání v parlamentu a po případném schválení, bude šílené. Oblaka modrého dýmu zahalí celý internet jako dým obětního ohně za mrtvou milenku. Návody, jak přetvořit hospodu na privátní klub, kde se kouřit může, už dávno vznikají uvnitř dobrovolných think tanků. Na vymáhání zákona – pokud bude schválen – jsem zvědavý. Naše laxnost k vyhláškám všeho druhu je na vysokém stupni a v Brně k ní vyzýval i náměstek primátora Matěj Hollan (to se ovšem jednalo o šlapání po trávníku před Janáčkovým divadlem, kdyby šlo o hazard, to by byla jiná).

Nekouřím už delší dobu a místa, kde se nekouří, jsou mi milejší. Kuřácká snáším, když mám důvod v nich pobývat. Byl bych raději, kdyby stát do toho, která restaurace je kuřácká a která ne, nestrkal nos. Z hlediska zakouřeného či nezakouřeného prostředí je mi to ale jedno – zvládnu obojí a dovedu si vybrat sám. Jeden příznivý efekt by projednávání zákazu kouření přece jen přinést mohlo. Kdykoliv se jedná o svobodu hajlovat a smrdět, zdá se mi, jako by se ve vzduchu rozprostřel jakýsi nízkoúrovňový katalyzátor sjednocení. Možná by si tedy většina primitivů mohla začít všímat svého práva hulit a nechat ostatní, ať to s uprchlíky vyřeší – možná zdaleka ne dokonale, ale aspoň lidsky.

Jen ještě něco ke kvótám a pro vysvětlení netradiční ilustrační fotky: už to bylo řečeno tisíckrát, ale jednotlivé země Evropské unie by měly dostat přidělený počet uprchlíků proto, aby se ulevilo nárazníkovým zemím ve středomoří. Nemůžeme chtít po Řecku, Itálii atd., aby to všechno vzaly na sebe. Po ekonomicky upadajícím Řecku speciálně ne, i když v něm žije – jak známo – národ flákačů, který si za všechno může sám. Aspoň donedávna se o Řecích v tomto duchu psalo prakticky ve všech médiích. Z facebookové zdi senátora Jaromíra Štětiny jsem si vypůjčil tabulku hlasování českých poslanců o kvótách v Evropském parlamentu. Díky těm třem lidem z TOP 09. Nebo možná lépe – díky těm třem, co se zachovali jako lidé.

Pro dnešní matiné jsem vybral operní hříčku Ernana Wolfa-Ferrariho Zuzanino tajemství (Il Segreto di Susanna). Hrabě Gil – velký odpůrce kouření – se ožení se Zuzanou. Brzy po svatbě se ale stane, že ucítí v bytě kouř. Je přesvědčený, že Zuzana ani jeho sluha Sante nekouří, a začne svou ženu podezírat z nevěry – v bytě pravděpodobně kouřil její milenec. Zuzana připustí, že má nějaké tajemství, ale odmítá je prozradit. Jednou hrabě odejde do klubu a Zuzana se Santem toho hned využijí a zapálí si. Hrabě předstírá, že se vrátil pro zapomenutý deštník, a začne prohledávat zakouřený byt. Nikoho nenajde, odchází s deštníkem a Zuzana si zapálí další cigaretu. Hrabě se vrátí znovu, chytí ji za ruku a spálí se o cigaretu, kterou Zuzana drží. Oba se smíří, Zuzana mu odpustí podezíravost, on jí kouření, a zapálí si spolu. Zpívají Renata Scotto a Renato Bruson, Philharmonia Orchestra řídí John Pritchard.