Mucha je motýl, Mucha je včela, drží si tě s bradou od těla. Z písniček kyjovské písničkářky Nikoly Muchové se asi nic nového o světě nedozvíte, ale zasáhnou vás spolehlivě. A jestli těžko snášíte, když vám někdo v hospodě hodně zblízka a od srdce vykládá o svých pocitech, můžete si s albem Slovácká epopej vyzkoušet, jaké to je. Nebude vás při tom rušit fyzický průnik do vaší intimní zóny, i když o něm Mucha mluví vlastně pořád.

Říct o ní, že je to děvče ze Slovácka se srdcem na dlani, zní asi komicky, ale je to pravda. Jen je dobré si uvědomit, že z takto vystaveného srdce taky stříká krev a nemusí na něj být zrovna příjemný pohled. S Nikolou se ocitáme ve světě bez metafor, kde chlapi smrdí a nechávají po sobě vousy v umyvadle. “Cizí fúsy, to je hnus jak propocený autobus” a v tomhle světě jsou z mužů cizinci z podstaty.

Nikola Muchová vystupuje pod jménem Mucha už delší dobu sama s kytarou. Síla jejích písniček není v originálních tématech ani hudbě. Na prvním místě je punková naléhavost a přímočarost, která si vysloveně říkala o odpovídající zvuk. Ten dodává stejnojmenná kapela, kterou kolem ní sestavil Martin Kyšperský (baskytara, jinak Květy), dále v ní hrají Štěpán Svoboda (bicí, Budoár staré dámy) a Petr Zavadil (kytara, Ty Syčáci – nové album Syčáků, které je na spadnutí, se bude křtít zároveň s Muchou na podzimním turné). Pro toho, kdo zná Nikolu Muchovou ze sólových vystoupení nebo z jejího dema, bude asi překvapující, co se z původně nejsyrovější alternativy nakonec vylíhlo.

Písničky dostaly větší řád, jsou kultivovanější, i když kytary jsou pořád fajnově zahuhlané a hlásí se k undergroundové větvi, která vyrůstá někde od Velvet Underground a hlavně Fugs. Občas z nich ale vykoukne i hitový potenciál a hravost, která připomene Pixies. Silně pochybuji, že by se naše komerční rádia přenesla přes nevybíravé texty, ale závěrečnou Es tut mir leid si ve vysílání dovedu klidně představit, pokud se v něm může objevovat třeba Nena. Výborný je zvuk – nesnaží se zaretušovat, z jakého podzemí Mucha vylezla, ale zároveň myslí na to, že se bude poslouchat doma. Myslím, že se v tomto směru povedlo najít přijatelný kompromis, i když nad ním možná budou ortodoxní příznivci zahulených klubů ohrnovat nos. Album je momentálně k mání na vinylu, vydání na CD je v běhu.

Co se týká samotných písniček, Mucha je jako autorka silná především v tématech, která se jí přímo dotýkají. Kde se chce nebo snad potřebuje vykřičet ze svých pocitů, je pro mě neodolatelná. Horší je to v okamžiku, kde pozoruje věci kolem sebe – odstup jí snad nedělá dobře, snad si s ním neví rady. Hned úvodní Uchyl je popis běžného vesnického týpka v obtaženém triku a vytuněné škodovce, text se zezačátku úplně zbytečně zasekne na dávno omleté hříčce free-cool-in – frikulín. Proti tomu následující Semeno se otřese hnusem nad orálním sexem s chlapem, který se právě vrátil z hospody, text jde rovnou na věc a případné vulgarity nijak okázale nezdůrazňuje. Tady se opravdu nečeká na to, že se někdo začne hihňat, když se s pokryteckým zamrkáním řekne “hovno”. Polička jsou poskládané veršíky, které působí především jako omáčka k refrénu. Slogan “vypadají jako plíce mojí švíce” mě sice svým způsobem fascinuje, ale celou písničku neudělá. Hygiena jde zase zcela osobně k jádru věci a perfektně funguje. Výjimečná mi v tomto směru připadá Kaj džas more, opravdu trefný obrázek sociálně vyloučeného Brna v okolí Cejlu a Bratislavské.

Slovácká epopej je výborný debut. Zdržím se nadšeného pokřiku nad nejlepší alternativou v Brně od dob Dunaje a podobně, což už jsem taky zaslechl. Možná je předčasné o tom mluvit, ale já jsem především zvědavý, kam bude Mucha – ať už jako autorka nebo jako celá kapela – pokračovat dál. I když je to u takové anarchie možná troufalost, tak konzervativně předpokládám, že materiál na druhé album by mohla mít Nikola ještě v zásobě. Takže jsem – opět zcela konzervativně – zvědavý na třetí. To obvykle rozhodne, jestli se jednalo o jednorázový výkřik, nebo se objevila osobnost, která má dlouhodobě co říct.

Mucha: Slovácká epopej. Piper Records 2013, celkový čas 39:36. Foto archiv Muchy