Světová premiéra reflexe první opery v historii, z níž se dochoval jen text, proběhne v brněnské Redutě v sobotu 25. 6., předpremiéra dnes.

Zcela úmyslně jsem použil výraz “reflexe” místo “volná rekonstrukce”, který v souvislosti s uvedením La Dafne několikrát zazněl na tiskové konferenci. Autoři si s původním libretem a dobovým hudebním stylem opravdu spíš hrají a inspirují se jím. Účinkuje pět sólových pěvců (Andrea Priechodská – Dafné, Petr Levíček – Apollón, Stefan Kunath – Ovidius/Amor, Jana Wallingerová – Venuše, David Nykl – Posel), jeden mim (Satyr – Sergej Sanža) a tříčlenné continuo (Ondrej Olos – varhanní pozitiv, Josef Klíč – violoncello, Jan Čižmář, nebo Marek Kubát – theorba).

Libreto Ottavia Rinucciniho zpracovává příběh známý z Ovidiových Metamorfóz. Apollón zabije Pýthóna, Amor prohlásí, že jeho šípy jsou mocnější a zásahem způsobí, že se Apollón beznadějně zamiluje do nymfy Dafné. Ta před ním prchá a nakonec je proměněna ve vavřínový strom. Dílo v tehdy novém stylu považované za první operu bylo uvedeno ve Florencii v paláci Corsi v roce 1597/1598, z partitury se dochovaly jen fragmenty.

Následuje letmé porovnání nové partitury a rozšířeného libreta, které zhudebnil Marco da Gagliano v roce1608. Není to korektní postup, jedná se spíš o volnou paralelu se současnou podobou pro vytvoření přibližné představy o výsledném díle.

Prolog (Tomáš Hanzlík): Ovidius, ritornel – v úvodu střídání tónin h moll – H dur.

1. scéna (Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar): Sbor pastýřů a nymf. Harmonické schéma úvodu: c moll – C dur – As dur – H dur – c moll – C dur – As dur. Volání o pomoc s ozvěnou a závěrečným polohlasým parlandem zpívá místo jednotlivců opět sbor. Přichází Apollón – vokál sboru, maestoso, arpeggia a trylky violoncella, c moll – C dur – As dur – C dur.

Pokračuje Vít Zouhar repetitivními motivky v rychlém tempu a g moll, k Apollónovu zpěvu se přidává i chór. Pořadí veršů není zachováno, původní text slouží jako materiál pro výslednou koláž.

Závěrečný zpěv pastýřů a nymf o něco zvolní tempo, z dlouhého textu zůstává jen vzývání “Almo Dio!”

2. scéna (Vít Zouhar): Amor, Venuše a sbor. Z allegra (120) se stává presto (180–200), celá scéna prosviští jakoby na jedno nadechnutí.

3. scéna (Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar): Objevuje se Dafné, nálada se mění, andante, grave, rubato, e moll – c moll – G dur. Pokračuje Vít Zouhar v g moll: “Posečkej, nymfo, posečkej!” je jediný pozůstatek rozsáhlého dialogu Dafné s Apollónem.

4. scéna (Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar): Venuše a Amor, D dur, presto. Recitativ grave, “sotto voce sexuale”, navazuje duet v allegru rytmizovaném luskáním prsty. Závěr presto. Pokračuje Vít Zouhar, nymfy a pastýři na začátku allegro (120) a capella v a moll.

5. scéna (Vít Zouhar): Sbor pastýřů allegro (120) a Posla.

6. scéna (Tomáš Hanzlík, Jacopo Peri): Apollón a jeho lamento, v závěru mezzopiano pouze s doprovodem theorby.

Dochované finále v úpravě Tomáše Hanzlíka, sbor s doprovodem continua a bicích nástrojů.

Vít Zouhar doprovody více vypisuje, udává přesná tempa podle metronomu, pohybuje se v jasnějších harmonických schématech využívajících stylově (ale s mírou) střídání tóniky a dominanty. S libretem zachází spíš jako s vodítkem, občas si z dlouhého textu vybere jen krátký úsek jako opakující se slogan a vyjadřuje se čistě hudebně. Tomáš Hanzlík ponechává continuu větší volnost, slovní označení tempa konkretizuje číselnou hodnotou. Projevují se silnější sklony k minimalistickým posunům tóniny o jeden až dva půltóny, “romantizující” septakordy v doprovodu a chromatické postupy v melodiích. K libretu přistupuje uctivěji, spíš jako citlivý dramaturg. Oba stylově zachovávají recitativní charakter, jenž původní dílo bezpochyby mělo, stylová je rovněž kolektivní práce na hudbě, úpravě libreta a vůbec celé inscenaci.

Doufám, že rychlé přehlédnutí textu a partitury nezpůsobilo příliš mnoho faktických chyb. Na provedení jsem zvědavý, autoři i interpreti, zlomte vaz!

Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar: La Dafne, libreto Ottavio Rinuccini, Tomáš Hanzlík, Vít Zouhar a Rocc. Režie: Rocc, kostýmy: Vendula Johnová. Světová premiéra 25. 6. 2011, předpremiéra 21. 6. 2011, divadlo Reduta, Brno.