Být v jednom životě průkopníkem poetismu, avantgardním divadelníkem a zároveň obhájcem politických procesů v padesátých letech? Nic složitého, stačí se narodit v nešťastném čase na začátku dvacátého století. Na modernu jste potom tak akorát revolucionáři a na konformismus už máte věk i hroznou zkušenost z obou válek. Jedním z těch, komu se to povedlo, byl dramatik, spisovatel, skladatel a režisér E. F. Burian.

Emil František Burian (11. 6. 1904 Plzeň – 9. 8. 1959 Praha) by se před několika dny dožil sto deseti let a je to osobnost, která zasáhla do vývoje českého divadla tak jako málokdo. Zůstala nám po něm sborová recitace zvaná voiceband, jejíž principy se promítaly i do jeho práce s herci. Součástí byla perfektní výslovnost i detailní práce s barvou hlasu a rytmem přednesu. Kdo se o tom chce přesvědčit, ať vyslechne Lidovou suitu➚, která se zachovala v archivu Českého rozhlasu. Burianovou domovskou scénou bylo slavné Déčko číslované podle aktuálního roku, ale nebudu tady přepisovat encyklopedická hesla. Osobně se mi s jeho jménem vybaví nejen krása Hry o svaté Dorotě, ale také hrůza, která mě polévala, když jsem viděl v brněnském HaDivadle inscenaci hry Pařeniště➚. Zneuctění obětí politických procesů, které tento kus přinesl na divadelní jeviště v roce 1950, se pohybuje někde za hranicí morálního šílenství. Motivace impulzivního člověka, který pro svou nevyzpytatelnost nebyl jasným soudruhem ani pro předválečné komunisty, nedokážu zhodnotit střízlivě, natož spravedlivě.

Obecně je méně známo, že E. F. Burian byl kromě divadelní činnosti také skladatel, složil mnoho filmové hudby (mimo jiné Cesta do pravěku, Siréna), devět oper (Bubu z Montparnassu, Maryša), balety a také psal hudbu komorní. U té se dnes zastavíme – v centru matiné stojí Burianův Smyčcový kvartet č. 4, hraje Rosamunde Quartett. Burian jako správný příslušník své generace koketoval i s jazzem a nejznámnější památkou na tyto námluvy je evergreen Chlupatý kaktus. Inklinace k jazzu i levicovému smýšlení, hudba pro divadlo i věk jej spojuje s druhým autorem dnešního matiné, jímž je Jaroslav Ježek (25. 9. 1906 Praha – 1. 1. 1942 New York). Jeho songy pro Osvobozené divadlo asi není potřeba připomínat, je jich nemalé množství a scénická hudba ke každé hře navíc. Ježek se ale také věnoval vážné hudbě a ta dnes obklopuje Burianův kvartet. Na úvod vyslechneme krátkou klavírní Toccatu a na závěr Koncert pro klavír a orchestr, zřetelně inspirovaný dobovou symfonickou stylizací jazzu i Gershwinovou Rhapsody in Blue. Na klavír hraje v obou případech Jan Novotný, Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Jaromír Nohejl.