Car, tesař a Mackerras

23. 7. 2013, 16.36 | Boris Klepal

Letošní wagnerovský rok mi pěkně připomněl Tristan s Melchiorem a Flagstad. Nebudu si ale dál hrát na festival v Bayreuthu, i když jsem to původně měl tak trochu v úmyslu. Když jsem hledal nějakou pěknou inscenaci Bludného Holanďana, vzpomněl jsem si na jinou operu o lodích a Holandsku. Je komická, na léto mnohem vhodnější, jmenuje se Car a tesař. Ruský car Petr Veliký se inkognito učí stavět lodě a spletou si ho s ruským dezertérem (a naopak). Albert Lortzing si námět vypůjčil od Donizettiho a v postavě mimořádně natvrdlého a samolibého purkmistra van Betta vytvořil model pro komický bas devatenáctého století (a politickou figuru bez ohledu na dobu). Pokud vám připomene purkrabího z Jakobína, tak se nepletete, podobně jako při scéně nácviku oslavné kantáty.

Inscenace z roku 1969 je přenesená z hamburské opery do televizního studia, diriguje ji Charles Mackerras, obsazení je vynikající. Vpředu jsou pochopitelně Hans Sotin jako Van Bett a Lucia Poppová jako jeho dcera Marie. Raymond Wolansky je perfektní car Petr, jeho světlý baryton je na hranici hrdinného tenoru a docela rád bych ho slyšel zpívat Dona Giovanniho. Ve vedlejších rolích exceluje především Horst Wilhelm jako francouzský vyslanec Marquis de Châteauneuf – jeho vysoký tenor evokuje starou francouzskou operu. Dále hrají a zpívají  Peter Haage (Peter Ivanov), Herbert Fliether (Admiral Lefort), Noël Mangin (Lord Syndham), Ursula Boese (Vdova Browe) a Franz Grundheber (Důstojník), sbor a balet Státní opery v Hamburku, hraje Státní filharmonie Hamburk. Režisérem inscenace je Gyula Trebitsch.

Zanechte komentář