Jeden z nejslavnějších chlapeckých sborů na světě, ne-li nejslavnější, vysloveně zklamal. Pokud někdo čekal, že nijaký repertoár bude ospravedlněn fantastickým provedením, zklamal se – Wiener Sängerknaben zanechali dojem matný až špatný.

Zásadní chybu udělal ten, kdo se spokojil s první řádkou programu a nepodíval se na další účinkující. Společně se “zpěváčky” vystoupil sbor Chorus Viennensis složený z bývalých členů WS. Prakticky vzato to byl spolek nejistě intonujících dědků bez hlasu. S intonací měli ale potíže i malí chlapci, což se zvlášť v sólech snášelo těžko. K tomu všemu se ještě přidružil zcela průměrně fidlající orchestřík Camerata Schulz, čímž se večer s dětským sborem proměnil ve večer s průměrným smíšeným sborem a kapelou oblastní úrovně. Vydržet v jejich průměrném provedení stokrát omleté Mozartovo Ave verum chtělo hodně silné nervy, předchozí dvě duchovní skladby rovněž nic zvláštního nepřinesly. Katastrofa první půle byla dovršena jalovým provedením Schubertovy 5. symfonie, kterou pohřbilo zcela bezduché a mechanické vedení Geralda Wirtha. V druhé části bylo na programu Faurého Requiem, které se alespoň málokdy hraje, takže se naskytla výjimečná příležitost slyšet skladbu živě. Co mě se týká, klidně bych bez ní vydržel i dál, i když bych řekl, že sbor zpíval lépe než v první části. Nuda to ale byla po všech stránkách hrozná. Requiem nakonec ani nebylo provedeno v původní verzi, což si proti programu vymínili účinkující, takže se vlastně nic zvláštního nestalo a celý večer ztratil jakýkoliv smysl (a to jsem ještě nezmínil mizernou návštěvu). Ale nevěšme hlavu, i ty nejlepší festivaly mají své propadáky.

Wiener Sängerknaben, Chorus Viennensis, Camerata Schulz, dirigent Gerald Wirth. Wolfgang A. Mozart: Sancta Maria, mater Dei (KV 273), Sub tuum praesidium (KV 198), Ave verum corpus (KV 618), Franz Schubert: Symfonie č. 5 B dur, Gabriel Fauré: Requiem d moll. 4. října 2010 Janáčkovo divadlo, Brno v rámci festivalu Moravský podzim 2010 – de_kadence.