Smíšený sbor Vox Iuvenalis včera zazpíval pěkný program složený z hudby dvacátého i tohoto století. Byla to hudba víceméně soudobá, dobře poslouchatelná a především harmonicky pestrá. Vox Iuvenalis je brněnská amatérská špička a pozoruhodná dramaturgie koncertů jej posouvá ještě o kousek výš. Pro včerejší vystoupení v koncertním sále JAMU si vypůjčil titul závěrečné dvojice prolnutých skladeb In honorem vitae.

Večer byl sestaven ze tří částí a dal by se do jisté míry chápat jako analogie neapolské předehry – především vzhledem ke kontrastní střední “větě”. Tu tvořila Parabolae Salomonis (Šalamounova podobenství), tedy latinské překlady starozákonních textů jak je zhudebnil Zdeněk Lukáš. Z hlediska textu to bylo meditativní zastavení mezi dvěma kompozicemi na Horatiovy verše. Tou první byl výběr z cyklu Servato pede et pollicis ictu Jana Nováka, slyšeli jsme šest částí z devíti. V prvních dvou částech se ozývaly drobné nejistoty a sbor zněl trošku nesourodě. Asi v tom ale hrála roli i akustika koncertního sálu JAMU, který není příliš velký a když sedíte od sboru nějaké čtyři metry, slyšíte opravdu všechno a možná i něco navíc. Vox se srovnal v živější třetí části Vides ut alta a od té chvíle už se do zpěvu opíral energicky a s chutí, koncert měl kromě výborné dramaturgie a provedení i bezprostřední feeling. Byla to inteligentní zábava bez laciných vtípků.

Při Parabolae Salomonis vystřídal Jana Ocetka při vedení sboru Jiří Najvar. Vedl Vox dobře, řekl bych že jistě a se srozumitelnými gesty. Hnal ho ale až do příliš velkého fortissima, které v malém sále skoro bolelo a ztrácely se v něm detaily. Myslím, že to spadá na vrub menší zkušenosti a nejednalo se o nic fatálního. A pro sbor bude pro budoucnost jenom dobře, když nebude viset na jediném dirigentovi. Jiří Najvar je také autorem cyklu In honorem vitae pro sólový baryton – jedná se o zhudebnění českých překladů textů stejnojmenné kompozice Antonína Tučapského. David Vonšík je předzpívával za skromného doprovodu na jakési ukuleloidní drnkadlo. Předeslat každému madrigalu z Tučapského cyklu překlad ve stylu současného trubadúra je výborný nápad, celá věc fungovala textově i hudebně (vzpomněl jsem si na nešťastné předříkávání Otakara Brouska před Rachmaninovovým Celonočním bděním na jednom Velikonočním festivalu, které i při vší úctě k velkému herci působilo jako nouzová záplata – Vox přišel s mnohem důstojnějším řešením podobného problému). Ve sborových madrigalech se ze sborového tutti vydělovalo sólové kvarteto. Koncert byl nedlouhý, ale hutný, svižný a potěšující – takových večerů bych chtěl s Voxem Iuvenalis strávit ještě hodně.

In honorem vitae. Jan Novák: Servato pede et pollicis ictu, Zdeněk Lukáš: Parabolae Salomonis, Antonín Tučapský, Jiří Najvar: In honorem vitae. Vox Iuvenalis, hudební nastudování Jan Ocetek a Jiří Najvar, baryton David Vonšík. 14. 10. 2013, koncertní sál JAMU, Brno.