Jsou různé důvody, proč se dívat na televizi, může mezi nimi být i jméno herce. Dramaturg Symfonického orchestru Českého rozhlasu Josef Třeštík si povšiml, že představitel Old Shatterhanda v novém seriálu Vinnetou se jmenuje Wotan Wilke Möhring. Roztomilý wagnerovský detail nezůstal ve filmu zcela osamocený a dýchl čímsi důvěrně známým, stejně jako Gojko Mitić v roli náčelníka Inču-čuny.

Česká televize odvysílala v sobotu večer první část třídílné série Vinnetou (Vinnetou: Nový svět, Vinnetou: Tajemství Stříbrného jezera, Vinnetou: Poslední bitva). Německá trilogie z roku 2016 není ve skutečnosti remake starých filmů s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem, ale novou adaptací románů Karla Maye. S ním scénář ztotožňuje postavu Old Shatterhanda, k čemuž snadno vedou literární předlohy napsané v ich formě. Budoucí Old Shatterhand pod jménem Karl May prochází imigrační kontrolou a přijíždí do městečka – nebo spíš slumu – jménem Roswell, aby nastoupil jako inženýr na stavbu americké transkontinentální železnice.

Spisovatel Karl May se narodil roku 1842 v Ernstthalu v Sasku. Jeho filmový obraz tedy přijíždí do Ameriky po absolvování univerzity a znuděn krátkou praxí v kanceláři právě včas, aby se zúčastnil závěrečné fáze stavby. Ta probíhala v letech 1863 až 1869. Vedoucí inženýr Bancroft je stejně jako v knize nerozhodný člověk, který si rád přihne, ale ve filmu je kupodivu ženatý. Jeho manželka je rovněž alkoholička, ale servíruje kávu v míšeňském porcelánu, který filmový Karl May okamžitě pozná – pochází přece ze stejného kraje. A paní Bancroftová oceňuje, že je May nejen kulturní člověk, ale navíc i Němec.

Jeho rodné Sasko připomene vzápětí i hrací strojek, který spustí „Příchod hostů na Wartburg“ z opery Richarda Wagnera Tannhäuser. Wagner přišel do saského hlavního města Drážďan právě v roce 1842, kdy se Karl May narodil, a po famózním úspěchu opery Rienzi se stal kapelníkem královské opery. Tannhäuser sice tak fantastický úspěch neměl, ale postupně se prosadil a v roce 1859 se hrál i v New Yorku. Je tedy možné, že ho německá manželka inženýra Bancrofta znala a sentimentálně u něj vzpomínala na domov. Její skutečný charakter se ukáže, když během kulometné palby na Apače ozbrojené luky a šípy pustí z hracího strojku pro rozptýlení Pochod Radeckého Johanna Strausse otce.

Celkově přiléhavá je i originální filmová hudba, která využívá známé téma Martina Böttchera ze starých „mayovek“➚, ale stejně jako celý film je civilnější. Vznešený les smyčců často nahrazuje střízlivější instrumentace, banjo, kytara, komornější sestavy. Velkolepost orchestru nahrazuje elektronika, ozve se „etnická“ hudba Apačů. Film se nedopouští anachronismů, citované skladby v době Shatterhandova příjezdu do Ameriky nejen existovaly, ale už byly i známé. Existoval i kulomet na kliku vynalezený v roce 1861.

Nelogická vzhledem ke skutečné situaci je snaha inženýra Bancrofta postavit železnici co nejkratší kvůli prémii za postavení co nejdelšího úseku směrem na západ. Ve skutečnosti byly na stavbu železnice poskytovány státní dotace vázané na míli trati, takže stavitelé z východního ani západního směru na efektivnosti ani přímočarosti trasy nijak nelpěli a příležitost vyhnout se oklikou území Apačů by byla spíš vítaná. To by ovšem mohl zabalit už Karl May svoje romány.

Obrovské plus filmu je uvěřitelnější psychologie postav, které působí jako živí lidé, a ne jako věšáky na dobré nebo špatné charaktery. Old Shatterhand – už v knize neuvěřitelně protivný všeuměl a chytrák– najednou není Mirek Dušín z posilovny a jeho pěstěný zevnějšek odpovídá představě Karla Maye, podle níž na Shatterhandovi jeho siláctví a protřelost životem na Západě nebyly poznat (tento motiv se v Mayových knihách vrací opakovaně, narozdíl od ostatních zálesáků byl vždy vypucovaný jako do kostela). Vinnetou si ke své ušlechtilosti musí dojít sám, protože scénář ze života Apačů vymazal figuru bílého otce Klekí-petry (je poměrně opomíjeným faktem, že přes všechny řeči o rovnosti všech lidí musel podle Karla Maye naučit Indiány slušnému chování zase Němec).

Většina postav si své základní charakteristiky z knih ponechává, ale navíc dostává pro své jednání uvěřitelné motivace. Extrémní proměnou prošel zlotřilý náčelník Kajovů Tangua, který během prvního dílu není střelen do obou kolen, ale ničí se nadměrnou konzumací ohnivé vody. Bylo by hezké, kdyby se Tangua se své závislosti zbavil a na souboj s Old Shatterhandem ještě došlo.

Vaření nitroglycerinu na domácím ohništi patřilo k úsměvným momentům stejně jako chvíle, kdy Vinnetou vrací Samu Hawkinsovi jeho skalp – i po letech mu padl zpátky na hlavu jako ulitý. Logiku to nemá, ale nezdá se, že to scénárista myslel úplně vážně. Povedlo se mu vyhnat z předlohy romantický patos, podívat se na ni dnešníma očima a ještě do ní dostat pár vtipů, které jsou k smíchu.

Prvoplánovost mayovek se drží ve vnější stylizaci postav – všem je v podstatě vidět už na očích, co jsou zač. Padouši se poznají především podle pokřivených obličejů a hnusných zubů. Ty si paradoxně uchoval ve velmi dobrém stavu Sam Hawkins, ačkoli vypráví, jak ho kdysi nechali Apači ležet polomrtvého v divočině, živil se v nouzi kůrou a červy, a dlouhá léta už prérii neopustil. Bělostný chrup zářící skrz hustý vous a nad ním upřímná kukadla nenechají nikoho na pochybách, že má před sebou dobráka.

Trilogie Vinnetou: Nový svět, Vinnetou: Tajemství Stříbrného jezera a Vinnetou: Poslední bitva pochází z produkce televize RTL. Není to samozřejmě velkofilm s davovými scénami a autentickými exteriéry, ale nedostavuje se pocit trapnosti. Do televize nebo na monitor je to dobré až až. Vlastně se jedná o dost slušný western, jehož první část důrazem na stavbu železnice, tématem spekulace s pozemky a stylizovanou syrovostí reality jistě ne náhodou cituje klasiku Tenkrát na Západě. I když je to mnohem skromnější západ na takové to domácí pokoukání. Další díly jsou na programu v sobotu 14. 1. a 21. 1. 2017.

Vinnetou: Nový svět (Winnetou – Eine neue Welt), Německo, 2016, 117 min. Režie: Philipp Stölzl, předloha: Karl May, scénář: Jan Berger, kamera: Sten Mende, hudba: Martin Böttcher, Heiko Maile, hrají: Wotan Wilke Möhring, Nik Xhelilaj, Milan Peschel, Gojko Mitić, Henny Reents, Rainer Bock, Jürgen Vogel, Oliver Masucci, Marie Versini, Leslie Malton, Ronald Kukulies, Yu Fang, Mirco Kreibich, Gotthard Lange, Blaž Setnikar, Slavko Sobin. 7. 1. 2017, Česká televize, ČT2.