Zlato se vrátilo rusalkám, bůh války dostal rozum a nikomu se nic nestalo. Děti se vydržely hodinu bavit divadlem včetně zpívaných monologů a taky se jim nic nestalo. Baltic Opera Festival  uvedl v Lesní opeře v Sopotech Rýnské zlato pro budoucí wagneriány.

Předvečer Prstenu Nibelungova se na první pohled zdá být nejméně vhodnou částí, aby se vyprávěla dětem. V dospělé verzi se jedná o dvouapůlhodinový proud hudby a nepříliš hustého děje, které plynou bez přestávky stejně jako řeka Rýn. Bez prvního dílu ale nelze pochopit, co a proč se děje v následujících třech částech, takže v podstatě nelze jinak.

Jednoduchá inscenace Rýnského zlata pro děti přenesená z Vídně je barevná, srozumitelná a děti jí evidentně dobře rozuměly. Poklad představovaly zlaté balónky, dcery Rýna se vlnily v odstínech modré, vládce bohů Wotan měl královskou korunu, bohyně mládí Freia jezdila na koloběžce, ohnivý Loge elektricky světélkoval a bůh radosti Froh všechny rozveseloval automatickým bublifukem. Černý skřet Alberich byl dostatečně umazaný a obr – zde pouze jeden – měl dostatečně vysokou čepici.

Čím dál víc se vkrádala myšlenka, že by nebylo špatné v důkladné pohádkové stylizaci odehrát celý Prsten pro dospělé. Ono by to klidně šlo a filosofických, ekologických, revolučních i jiných výkladů už vzniklo dostatečné množství. Nic proti nim, samozřejmě. Prsten Nibelungův má ale řadu vrstev a ta pohádková se opomíjí ze všech nejvíc.

V realitě Rýnského zlata pro děti se zpívalo polsky, všichni rozuměli všemu a hned. Výjimkou byla valkýra Brünnhilde, která se na chvíli spletla a spustila německy. „Byla na Erasmu,“ vysvětlil to její otec Wotan, jehož dcera mu v dětské verzi nahradila hádavou manželku Fricku. Její úloha spočívala především v oprávněných výčitkách ve smyslu: „Taťko, co blbneš.“

Z dvojice obrů Fasolta a Fafnera se účastnil jen první, takže se o zlato nemusel s bratrem pohádat a následně ho zabít. Wotan se ukradeného zlata i prstenu zmocnil a když ho měl dát podle slibu Fasoltovi, zeptal se dětí, co má dělat. Hromadně mu doporučily, ať slib splní – snad jim to vydrží do dospělosti, stejně jako hravost, s níž dělaly vlny. Loge táhl děj dopředu jako herec i jako vypravěč. Nakonec zlato donesl zpátky dcerám Rýna, ozvalo se i Brünnhildino „hojotoho!“ a všichni byli šťastní.

Pomohla tomu i příroda: na konci představení se po celém zamračeném dni roztrhaly mraky a vyšlo slunce. Lesní opera v Sopotech je skutečně amfiteátr obklopený lesem: zpěv ptáků doprovázel klavír, od nějž celé představení řídil Piotr Jaworski. Hrál bezvadně, hudba Rýnského zlata hraná na klavír navíc evokovala film Vetřelec: Covenant.

Svoje momenty si tak v inscenaci pro děti našel i dospělý divák, který Wagnera zná: třeba i tak dobře jako umělecký ředitel festivalu, barytonista Tomasz Konieczny, který sledoval představení vedle mixpultu. A kdo Wagnera ke své škodě dosud neznal, možná se také chytil drápkem. On dokáže být pěkně svůdný pro všechny věkové i mentální kategorie.

Złoto Renu spektakl dla dzieci. Rýnské zlato pro děti podle Richarda Wagnera. Režie: Daniel Schliewa / Philip Lüsebrink. Hudební nastudování: Piotr Jaworski. Úprava a polské libreto: Paulina Chmurska. Scéna: Paulina Wilczyńska. Woglinde – Viktoriia Shamanska, Wellgunde – Iryna Melnyk, Floßhilde – Nataliia Tepla, Brünnhilde  – Annika Egert, Freia – Zuzanna Cembor, Alberich – Mateusz Kulczyński, Fasolt – Łukasz Konieczny, Wotan – Szymon Kobyliński, Loge – Daniel Schliewa, Froh – Piotr Maciejowski. 1. 7. 2026, Baltic Opera Festival, Lesní opera Sopoty.