Na absolventské i jiné studentské koncerty podle možností chodím, ale příliš o nich nepíšu. Především proto, že jsem rád, když si aspoň občas něco poslechnu jen tak. Minulý týden jsem ale slyšel dva absolventské výkony, které podle mého názoru stojí za zmínku.

Meditace na tři světla je absolventská kompozice Markéty Huskové, která s ní končí brněnskou konzervatoř. V konventu Milosrdných bratří ji zahráli studenti pod vedením Stanislava Kummera. Třívětá kompozice je inspirovaná buddhismem, autorka myšlenkový zdroj své hudby popsala v programu. Už mnohokrát jsem slyšel beztvaré dílo, které se autor pokusil obalit do duchovní omáčky a tím mu dodat na poutavosti. Meditace na tři světla ale funguje především hudebně – i bez znalosti průvodního slova. Naději vzbuzovala hlavně třetí část, která pěkně pracuje s kontrastními náladami. Líbilo se mi také využití zvonů. Markéta Husková přechází na JAMU a občas se po její další práci určitě podívám.

Druhý koncert se trošku zdráhám označit za absolventský, i když jím formálně byl. Cembalista Martin Hroch provedl v Koncertním sále na JAMU hotový výkon se vším všudy, přítomen byl i kvalitní dvoumanuálový nástroj francouzského typu a Český rozhlas, který koncert zaznamenával. Mimořádně se vydařila především první polovina. Zahájila ji Ciaccona Bernarda Storaceho, na kterou ale v celkovém vyznění zůstala jen funkce slibné předehry na rozjezd. Hlavní částí sólového vystoupení bylo provedení Suity a moll ze sbírky Nouvelles suites de pièces de clavecin Jeana-Philipa Rameaua. Martin Hroch ji zaprvé výborně hrál – se stylovou rytmickou propracovaností a lehkostí, která neustále odkazovala k tanečnímu východisku kompozice a vzbuzovala dojem neustálého vnitřního pohybu i bez přehnaných temp. Parádním kouskem byla část Les Trois Mains – dojem tří nezávisle hrajících rukou se Martinu Hrochovi povedlo navodit, jako by se to rozumělo samo sebou. Druhým významným aspektem, který posunoval koncert nad standard, bylo souznění repertoáru se samotným nástrojem – dva Francouzi se tady sešli a vzájemně znásobili své kvality.

Ve druhé části koncertu se k Martinovi Hrochovi připojili hráč na barokní housle Zdeněk Svozil a Anežka Jungová s barokním violoncellem. Společně provedli Sonatu da camera D dur Franze Xavera Richtera. Přechod od afektovaného pozdního baroka (a navíc vynikajícího Rameaua) k suššímu klasicismu provázel jistý emocionální propad. V následujícím Koncertu C dur pro cembalo a orchestr Giovanniho Paisiella se trio rozrostlo na komorní orchestřík Brno baroque se smyčci obsazenými po jednom a dvěma flétnami. Zvukový objem sice narostl a Martin Hroch na kvalitě provedení nijak neubral, ale nadšení z první části se mi stejně nevrátilo. Koncert se zřejmě nebude nikdy opakovat – ani se stejným repertoárem, ani v tom samém obsazení – ale stejně mě zpětně napadlo, že se jeho části možná mohly přehodit. Snad by se povedlo vytvořit jakési „osvobození cembala“ z ansámblového zajetí do čisté sólové krásy.

Markéta Husková, Meditace na tři světla, 12. 5. 2014, konvent Milosrdných bratří, Brno.
Martin Hroch – cembalo, spoluúčinkovali: Zdeněk Svozil – barokní housle, Anežka Jungová – barokní violoncello, Brno baroque. 14. 5. 2014, Koncertní sál HF JAMU, Brno.