Od nového alba Tomáše Vtípila Syntax Error jsem si sliboval něco o trochu jiného, než jsem dostal. Na tom není nic špatného, moje očekávání jsou moje věc, ale v tomto případě byla přece jen vzbuzena zvenku. Slibovaná účast Miloslav Ištvan Quartettu byla na křtu celkem sporadická a na samotné nahrávce není jednoduše rozpoznatelná. Ale pokud to měla být zkouška postřehu a tolerance, tak by to šlo přijmout.

Z tohoto důvodu jsem rád, že jsem na křtu v Kabinetu múz byl, protože se tam Miloslav Ištvan Quartett mohl přece jen projevit výrazněji a byl mu věnován úvod koncertu. Jestli jsem to dobře pochopil, kvarteto v celku přehrálo věci, z nichž si potom Tomáš Vtípil vyzobal samply a dál s nimi pracoval při vytváření jednotlivých tracků. Byly to minimalisticky opakované motivy, z jejichž souzvuků a unisona se jednotlivé nástroje pomalu rozjížděly pomocí “fázových posunů”, zaslechl jsem i řadu jemných nepřesností, ale těmi si nejsem úplně jist. Řekl bych, že se jednalo o náhodně ponechané, nedozkoušené nečistoty (myslím si to proto, že MIQ takové věci na koncertech nedělá). Elektronické dopracování kvartetního úvodu bylo velmi jemné, spíš zdobení než kontaminace. Sice to byly ozdoby z recyklovaného materiálu, ale přece jen ozdoby.

Samotné album Tomáš “odprezentoval” DJským stylem, samploval si svoje housle i zpěv v reálném čase a míchal všechno naživo. Koncert byl podstatně delší než samotné album, které má cca třicet šest minut. Když mluvíme o albu – Syntax Error neexistuje v žádné fyzické podobě, koupit si můžete prázdný booklet, v němž se nachází kód ke stažení mp3 ze serveru. Mně tento eko -nomický i -logický styl vyhovuje, ale stejně mě napadlo, že by se i tak možná dala vymyslet nějaká luxusní edice pro zájemce. Nemusel by to být žádný nosič, ale třeba samply k některému tracku, nějaká hudební stavebnice “dotvoř si to sám” a podobně. Mohla by z toho být další úroveň kontaminace, o kterou má jít na albu zásadně (Glorifikace chyb. Alibismus jako tvůrčí metoda. Krása kontaminace… cituji z anonce koncertu).

Co se týká hudby samotné, pokusím se ji nějak popsat s rizikem, že se to absolutně nesetká se skutečností – jde mi stylově přece jen trošku od těla. Album je žánrově sotva zařaditelné a kromě použití elektroniky ho jednoduše necharakterizuje nic. Když se ale odrazím od textů, cítím z nich především náš starý dobrý underground a Pavla Zajíčka, s jehož DG 307 Tomáš Vtípil také hraje. Nakonec mi to celé často přijde jako mix Dégéček a bývalých brněnských E protažených skrz hip hop a převedených do současného zvuku. Možná to zní hloupě, ale líp se mi to říct nedaří a ty kořeny mi přijdou důležité. Důležitější než současná technika, i když hraje ve výsledku nezanedbatelnou roli. Přítomnost kontinuity – ať už je vědomá, nebo ne – pro mě hodně znamená a je dobře, že si taková muzika pořád nachází tvůrce i publikum.

“Kde dokonalé naslouchání / tam není potřeba / žádný jazz a podobné mrdky,” říká se v textu tracku Jazz. Jazz znamená v obecném povědomí hudební svobodu a improvizaci, ale dávno už má i svou akademickou podobu a ultrasnobské publikum. Vymezit se vůči němu se mi zdá jako dobrý zdroj k pochopení toho, co Tomáš Vtípil dělá. Skrývá se v tom glorifikace chyb, na které si jazz určitě nepotrpí. Je v tom i alibismus – jazz má tolik podob, že jakékoliv přesné vymezení vlastně znemožňuje. A tím se dostáváme ke kontaminaci – jazz by mohlo být její druhé jméno. Nezbývá, než vnímat a nesnažit se hledat zbytečné pojmy.

Tomáš Vtípil: Syntax Error. Booklet s kódem se prodává na koncertech Urbandu a Tomáše Vtípila, online by se album mělo brzy objevit na iTunes, Google Play atd. Křest byl 28. 11. 2013, Kabinet múz, Brno.