V ponurém osvětlení gotického sálu… ale ne, nebyl to sál, ale kostel v Řeznovicích, osvětlení bylo přiměřené a nebyl gotický, ale románský. Gotická byla pouza harfa Hany Blažíkové a repertoár tvořený výběrem z Písní o Svaté Marii ze sbírky Alfonsa X.

Hana Blažíková předvedla koncert, který po dramaturgické stránce neměl chybu a navíc způsobem, který mám opravdu rád. Žádné řeči, vysvětlování, hluché pauzy, nic takového. Prostě přišla, vzala si harfu a hodinu hrála a zpívala tak, že po celou dobu vystoupení nikdo ani nevzdechl. V kostele bylo ticho opravdu jako v kostele. Hana Blažíková má stylový projev vycizelovaný nejen studiem a sólovým vystupováním, ale také působením v Tiburtina Ensemble a jiných souborech orientovaných na starou hudbu. Pěkně intonuje, nepomáhá si portamentem ani vibratem, zachází decentně s dynamikou, hlas se jí pěkně nese. Tentokrát měla mírně zastřeně spodní tóny kvůli drobné indispozici, ale bylo to při živém vystoupení téměř nepostřehnutelné. Velmi citlivé bylo využívání ozdob.

Písně z mariánské sbírky ze 13. století byly navíc sestaveny do programu, který bez nestylových ústupků a „zpřístupňování” současnému posluchači byl pestrý a dnešnímu vnímání blízký. Spíše barokním způsobem se střídaly “afekty” jednotlivých čísel, instrumentální části byly vesměs hrány attaca a získávaly funkci předeher či postludií. Hana Blažíková se stejně dobře pohybovala v melismatických i sylabických pasážích, její projev byl velmi živý a přirozený zároveň. Nebyla v něm žádná chtěnost ani odtažitost, i tím si určitě posluchače významně získala. Myslím, že nebýt časté stylové uzavřenosti našeho publika, musela by zaujmout i příznivce tradiční irské hudby, jichž není málo a možná by byli překvapení, jak blízko mají gotické zpěvy o Panně Marii k jejich oblíbené muzice (ostatně kdysi úspěšně hrála středověký repertoár živelným a “nepoučeným” způsobem skupina Gothart).

Ozdoby první písně kontrastovaly s hybnějším sylabickým charakterem druhé, obě zazněly bez přerušení. Po samostatné písni Kdo jsou ti lidé došlo na první dvojici instrumentální “předehry” Aby nás zbavila pochybností a následující Velké slitování a soucit se začátkem a capella. V Milujme svatou Marii se objevilo maličko nejisté nasazování ve výškách, které přičítám opět již zmíněné indispozici. Následující Když už pro nic jiného začala nádherným crescendem z téměř neslyšného pianissima. Po samostatné Panna Maria přináší dobro, které ztratila Eva došlo na další dvojici zpívané Kdo slouží svaté Marii a instrumentálního postludia Muž nevydrží od Panny tolik bolesti. V Bez mlčení zaujala v začátku arpeggia harfy evokující zvony, jejichž sekundový interval ostinátně provázel celou píseň. Po samostatné Na dno moře zazněla attacca závěrečná trojice s instrumentálním úvodem Aby nás zbavila proradnosti následovaná zpívanými Růže všech růží a Když mohu být svými hříchy. Jako přídavek jsme slyšeli sefardskou ukolébavku Durme, durme (Spinkej, spinkej), která bez problémů souzněla s dosavadním programem.

Hanu Blažíkovou můžete v rámci Concentu Moraviae slyšet ještě 21. 6. v Třebíči v Zadní synagóze. Zajděte si tam, nejen máte-li to blízko – vyplatí se zajet i z dálky.

Hana Blažíková – gotická harfa, soprán: „Cantigas de Santa Maria”. Alfonso X. řečený Moudrý: Písně o Svaté Marii (cantiga 340: Virgen, madre groriosa, cantiga 1: Des oge mais quer eu trobar, cantiga 76: Quen as sas figuras, cantiga 18: Por nos de dulta tirar (instrumental), cantiga 105: Gran piadad’ et merce, cantiga 7: Santa Maria amar, cantiga 295: Que por al non devess (instrumental), cantiga 320: Santa Maria leva, cantiga 213: Quen serve Santa Maria, cantiga 127: Non pod’ome pela Virgen (instrumental), cantiga 380: Sen calar, cantiga 383: O ffondo do mar, cantiga 85: Pera toller gran perfia (instrumental), cantiga 10: Rosa das rosas, cantiga 166: Como poden per sas culpas. 15. 6. 2012, Ivančice – Řeznovice, kostel sv. Petra a Pavla. V rámci festivalu Concentus Moraviae.