První polovina prvního koncertu Moravského podzimu byla spíš k vzteku – myslím, že to byl dobrý příspěvek do diskuse o tom, jak nehrát Schumanna. Druhá polovina byla výborná, takže festival nakonec přece jen začal úspěšně.

Zahajovací koncert se obešel naštěstí – kromě hymny – téměř bez oficialit, které se odbývají při slavnostním zahájení na radnici. Oficiální představitelé tak nemusí chodit poslouchat něco, čemu stejně nerozumějí a nebaví je to, takže se zbytečně neotravují. A hlavně tam nemusí mluvit, takže neotravují ani ostatní.

Schumannovo Träumerei se proměnilo ve strašnou sentimentální odrhovačku vhodnou na dětský pohřeb. Sladká violoncella, sladká dřeva, chvílemi jsem se musel dívat, jestli nemám ruce upatlané od medu. Vyvážený zvuk Düsseldorfských symfoniků to nezachránil, stejně jako dlouhé, krásné pianissimo.

Klavírní koncert a-moll zazněl ve zcela zbytečné demoverzi –  pardon, interpretaci. Herbert Schuch hrál jako školák – dával pozor, aby na nic nezapomněl a ke konci každé věty zesílil, aby bylo finále. Pokud vás – stejně jako mě – v interpretaci klavírního koncertu nejvíc zaujmou dřeva, douporučuji se hluboce zamyslet, kde se stala chyba. Pokud to byl záměr Andreje Borejka, měl by se zaměřit jinak, nebo jinam.

Na druhou polovinu se orchestr vrátil jako vyměněný. Blumine opravdu kvetla, trumpetista hrál sólový part jako z pohádky, Mahler by se možná ještě zamyslel, jestli ji do svého Titána nevrátit. Griegova Symfonie c-moll byla perfektní, a to nemám Griega nijak rád. Místo líbivé výplně, která by hostům sponzorů nekazila chuť na chlebíčky, zazněla strhující hudba!

Začátek festivalu to vůbec nebyl špatný, jenom chudák Schumann asi trpěl, jestli se k němu něco z první půlky doneslo.

Düsseldorfer Symphoniker, Herbert Schuch – klavír, dirigent Andrey Boreyko. Robert Schumann: Snění (arr. Trojahn), R. Schumann: Klavírní koncert a moll, Gustav Mahler: Blumine, Edvard Grieg: Symfonie c moll. 1. října 2010, Janáčkovo divadlo, Brno v rámci festivalu Moravský podzim 2010 – de_kadence.