Dnes slaví 70. narozeniny světoznámý italský basista Ruggero Raimondi.

Rodák z Bologni nastoupil úspěšnou pěveckou dráhu již v 15 letech, kdy jeho projev ocenil sám velký dirigent Francesco Molinari-Pradelli. Jeho hvězdná kariéra strmě stoupala a z italských jevišť se záhy dostal do světa – debut v La Scale se odehrál již roku 1968. Za šéfování Claudia Abbada patřil Raimondi k pilířům milánského verdiovského a rossiniovského ansámblu – podílel se na vysoce hodnocených Abbadových nahrávkách Lazebníka sevillského, Italky v Alžíru, Aidy, Maškaního plesu a dalších. Již roku 1970 zpíval v jedinečné Gavazzeniho nahrávce Belliniho Piráta. Z jeho diskografie je však třeba vypíchnout zejména dvě nahrávky, dnes již nesmrtelné – Rossiniho zřídka uváděné, Abbadem však do poslední role hvězdně obsazené Cesty do Remeše, ověnčené všemi myslitelnými hudebními cenami, a první/jediné kompletní verze Verdiho Dona Carlose v původním francouzském znění – jeho kreace Filipa II. spojuje mohutnost a okázalost pěveckého výrazu s maximální dramatickou intenzitou, takže se jedná o skutečně dokonalou psychologickou studii. Raimondiho sytý, sametový hlas byl jedním z posledních ukázek ryzího italského bel canta – jeho trvanlivost jsme mohli ocenit při nedávném živém přenosu Rigoletta z Mantovy s Plácidem Domingem, dalších sedmdesátníkem, v hlavní roli. (Alespoň pro mě byl Sparafucile nejlepším článkem inscenace.) Jestliže Raimondi v poslední čtvrti 20. století platil za hlavního italského basistu, nevidím dnes nikoho, kdo by se dal nazvat jeho dědicem. Bohužel.

Ruggeru Raimondimu ještě mnoho uměleckých úspěchů!