Konečně pořádná návštěva! Nevím, jestli byl plný parter Besedního domu důsledkem toho, že se lidé vrátili po víkendu domů, nebo je přitáhl samotný program. Moravský podzim má ale za sebou první koncert, který měl kromě hudební kvality i adekvátní kvantitu posluchačů. Přitom se nejdnalo o žádnou oddechovku, ale myslím si, že velkou roli hrálo zařazení klíčového opusu Arnolda Schönberga Pierrot lunaire, od nějž byl odvozen i název celého večera.

Je to kompozice, která vzrušuje interprety, vykladače i publikum dodnes, jakkoli je přes sto let stará. Jejích 3 × 7 krátkých hudebních čísel na básně Alberta Girauda tvoří symetrický celek, v němž se může skrývat téměř cokoliv, co si zrovna zamanete – jenom ne skutečnost viděná střízlivýma očima. S výklady lze začít už u samotného významu přívlastku lunaire (měsíční, snivý, chimérický…). Sólový part může interpretovat jak zpěvák, tak hudebně schopný herec, nemusí to být ani klasicky školený hlas – Pierrota nahrála Barbara Sukowa a koncertně jej provedla i Björk.

V Besedním domě jsme slyšeli interpretaci klasicky ofrakovanou, ale živou a perfektní. Sólový part přednesla Irena Troupová – byla expresivní a uměřená zároveň, stručně řečeno “věděla, co s tím”. Bylo jí dobře rozumět a s jistotou se pohybovala v tom podivném stylu na hranici zpěvu a mluveného stylu, v němž je dost těžké se udržet na hranici mezi oběma polohami a nesklouznout pouze do jedné z nich. Její hezká němčina dodávala provedení punc autentičnosti. Ensemble lumineux řídil Pavel Šnajdr a skladba byla nastudovaná opravdu dobře, zvukově vyváženě, měla švih a energii, ale vyznívala velmi lyricky. Podobně jako zpěvák balancuje mezi zpěvem a mluvením, hráči se pohybují na hranici mezi sólisty a členy ansámblu. Už po první, velmi vydařené polovině koncertu jsem věřil, že to pro ně nebude problém, a nezklamal jsem se. Pierot si vyšel na svou delirantní procházku v tom nejlepším měsíčním světle.

Ensemble lumineux vede flétnista Petr Pomkla – jedna z nejvýraznějších osobností Filharmonie Brno. Je to komorní soubor velmi vyrovnaných (a vysokých) hráčských kvalit, jak ukázala jednotlivá čísla programu, v nichž se střídalo obsazení v různých kombinacích. Byl sestaven pro potřeby festivalu a uvidíme, zda bude pokračovat i dále. Na úvod se představilo trio v Sonátě pro flétnu, violu a harfu Clauda Debussyho. Je to sonáta bezvadně napsaná a zároveň konvenční, její tři věty ničím vysloveně nepřekvapí, impresionismu se dotýká vlastně jen vzdáleně – především krásnou temnou barvou některých pasáží. Provedení dominovala harfa Ivany Dohnalové, vytvářela zvukový prostor v němž participovaly flétna a viola jako jeho vnitřní součásti.

Po falešném a prázdném impresionismu Clauda Debussyho přišel na řadu opravdový impresionismus Maurice Ravela (tady jen maličko rozvíjím myšlenku Miloše Štědroně). Ravelova Introdukce a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto je brilantní skladba plná barev s ironicky efektním závěrem. Ensemble lumineux ji zahrál suverénně a nažhavil publikum na schönbergovskou exhibici po přestávce. K té bych se ještě vrátil alespoň pochvalou za promítání přeložených textů – jsou to velmi krátké básně, takže je mohli téměř bezprostředně vnímat i posluchači němčinou zcela nedotčení. A kdyby se k parteru vyprodal ještě i balkón, myslím, že by ke štěstí už nechybělo nikomu nic.

Claude Debussy: Sonáta pro flétnu, violu a harfu, Maurice Ravel: Introdukce a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto, Arnold Schönberg: Pierrot lunaire. Ensemble lumineux (umělecký vedoucí Petr Pomkla – flétna, František Kantor – pikola, Irena Troupová – zpěv, Lukáš Daňhel – klarinet, Ivana Frajtová – housle, Lenka Koplová – housle, Julián Veverica – viola, Pavel Šabacký – violoncello, Radim Pančocha – klavír, Ivana Dohnalová – harfa, dirigent – Pavel Šnajdr). 29. 10. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.