Po včerejší generálce opery Alice in Bed v Redutě bych řekl, že stojí za to ji slyšet i vidět. Během představení jsem měl radostný a zároveň smutný dojem, že se v té hrozné instituci zvané opera ND Brno konečně děje něco normálního.

O tom, co je normální, lze samozřejmě vést dlouhé hospodské diskuse a pomocí dobře volených konkrétních příkladů dokazovat, že nic takového neexistuje. Abych tedy objasnil, co tím myslím, uvádím dva krátké výčty.

Normální je, když

• se jednou za sezónu uvede současné dílo (první uvedení je milý bonus)
• v díle figurují umělecké ambice, emoce i nějaké ty zábavné prvky, takže je šance, že se na to bude chodit a intelektuálové nebudou ohrnovat nos
• už generálka působí jako nazkoušené a víceméně hotové hudební divadlo (aspoň z mého ne-insiderského pohledu)

• Rocc: Je to krásné být se živými umělci (rozhovor)➚

Normální není, když

• jedinou zdařilou inscenací sezóny operního divadla je zatím opereta
• divadlo plýtvá silami na nesmyslné tituly jako je Maria di Rohan➚, do kterých nemá jednoznačně kvalitní obsazení ani na hlavní role
• konzistentně napsané a provedené dílo tvoří výjimku, o které se musí psát

Čistě osobně mě potěšilo, že se do brněnské opery vrátil Rocc, protože mám jeho inscenace rád a Alice in Bed mu evidentně sedí. Opera navíc jako jednu z myšlenkových linií sleduje Alenku v kraji divů a za zrcadlem a dělá to chytře. Premiéra je dnes, reprízy 11. a 24. 5., dále 4. 6. a 23. 11.

Ivo Medek, Markéta Dvořáková – Alice in Bed, libreto skladatelé. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režie a scéna – Rocc, kostýmy – Rocc, Miroslav Sabo, videoprojekce – Lukáš Medek. Premiéra 7. 5. 2014 v Redutě, Brno.