Dvě osvědčené skladby symfonického repertoáru obklopující jednu hudební kuriozitu – takový byl koncert Pražské komorní filharmonie v Náměšti nad Oslavou.

Nádvoří náměšťského zámku je poměrně malé a ze všech stran ho obklopují vysoké budovy. Vytváří tak akusticky přívětivé prostředí, v němž se zvuk drží a nevytrácí se do otevřeného prostoru, což se na symfonických koncertech pod širým nebem často stává. Orchestr byl i při komorním obsazení dobře slyšet stejně jako sólisté.

Úvodní Slovácká svita Vítězslava Nováka měla energický náboj, který svědčil především hravé části Mezi dětmi a sršaté U muziky, lyrické zklidnění přineslo závěrečné nokturno. Dirigent Tomáš Netopil vedl orchestr k pregnantní artikulaci aniž tím trpěla zpěvnost, orchestr hrál živě a s chutí. Miklós Rosza je jméno, s nímž se mnozí posluchači vědomě setkali zřejmě poprvé, přestože jeho filmovou hudbu nejspíš většina z nich slyšela. V jeho Sinfonii concertante pro housle, violoncello a orchestr excelovali jak sólisté Roman Patočka a Jiří Bárta, tak orchestr. Efektní dílo jim k tomu dávalo nemálo příležitostí, neoklasicistní charakter kompozice kladl důraz na virtuózní party sólových nástrojů včetně kadence v závěru první věty, orchestrálním pasážím dominoval výrazný rytmus. Tomáši Netopilovi se dařilo držet vyvážený zvuk i při prudkých dynamických zvratech, sólové nástroje nezanikaly, orchestr gradoval výrazové prostředky použité v logicky decentnější míře již v Novákově Svitě.

Druhá polovina koncertu patřila provedení Symfonie č. 6 “Pastorální” Ludwiga van Beethovena. Tomáš Netopil se snažil přivést orchestr k výrazově odlišnému projevu než v první části, což je naprosto v pořádku. Lyrický a měkký tón smyčců ale místy hraničil až s mírnou nekonkrétností a rozmazaností, která charakteru skladby nesvědčila. Nejvíce se to projevilo v rondu třetí věty, které se slilo do těžko identifikovatelné změti tónů, jednotlivé nástrojové skupiny přestaly být čitelné a ztrácela se dřeva, což byla škoda. Jejich výkon byl ve druhé a třetí větě jinak dominantní, velmi pěkné bylo i zpěvné legato lesního rohu. Rychlá “gardinerovská” tempa zvládal orchestr výborně bez spolykaných tónů a nedotažeností. Bouřlivé provedení čtvrté věty vyšlo bezvadně, bouřka také pročistila vzduch a lyrické zklidnění závěrečné věty již proběhlo v čistém, průzračném zvuku.

Pražská komorní filharmonie, Tomáš Netopil – dirigent, Roman Patočka – housle, Jiří Bárta – violoncello. Vítězslav Novák: Slovácká svita pro malý orchestr, op. 32, Miklós Rosza: Sinfonia concertante pro housle, violoncello a orchestr op. 29, Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 6 F dur op. 68 „Pastorální“. 15. 6. 2011, Náměšť nad Oslavou, nádvoří zámku. V rámci festivalu Concentus Moraviae.