Scénická přednáška Gertrudy Stein s trojhlasou mužskou oponenturou. Tak by se dala ve stručnosti shrnout Mistrovská díla, operní prvotina Petra Kotíka. Vznikla letos na objednávku festivalu New Opera Days Ostrava a byla uvedena vůbec poprvé.

Nekonečná melodie sólových houslí Pauline Kim Harris zněla jako hlas volajícího na divadelní poušti už když publikum vcházelo do sálu, usazovalo se, mluvilo. Funkce předehry se vrátila do starých operních časů, kdy se v sálech nezhasínalo a obecenstvo bylo potřeba nějak upozornit, že už za chvíli něco začne. Tentokrát to ale přece jen nebylo všechno, zvláštní opera, skoro přednáška se postupně osvobodila z okolních ruchů, které pomalu utichly a nechaly znít samotné dílo.

Na jevišti byl vpravo náznak bílého, strohého pokoje s poličkou na knihy, křesly, pracovním stolkem, jedinou zdobnou součástí byl lustr. Vlevo řečnický pultík. V pokoji sopranistka Kamala Sankaram čili Gertruda Stein v černých šatech, která začínala do pokračujícího houslového sóla svou mluvenou přednášku. Rozdíly mezi identitou, entitou, co je potřeba k vytvoření mistrovského díla, co je a není mistrovské dílo, jak je možné, že je vždy poznat. Text přecházel z mluvy do zpěvu úplně přirozeně. Do sledu úvah se poprvé ozvala trojice mužů s výkřikem „nesmysl!“ a občas vstupovala do monologu hlavní představitelky komentáři zpočátku nesouhlasnými a posléze přitakajícími.

Scénické řešení vytvořil Michael Rau komorními a úspornými prostředky, pohybovali jsme se na hranici scénické instalace. Vrcholnou scénickou akcí byl záchvat vzteku, při kterém přednášející spisovatelka obrátila vzhůru nohama zařízení pokoje. Točna ukázala scénu z opačné strany a když se vrátila zpět, všechno bylo uklizené jako dřív.

Náročné sdělení Mistrovských děl nebere na publikum žádný ohled a musím se přiznat, že bych potřeboval celou věc slyšet přinejmenším ještě jednou. Hudba je pro Petra Kotíka typická – melodická linka houslí působí jako celek dojmem zvláštního chorálu protkaného drobnými hudebními myšlenkami a nečekanými akcenty. Teprve asi po půl hodině se k houslím přidal i anglický roh a jemné perkuse. Zpěv Kamaly Sankaram se s houslemi spíš míjel než prolínal, vytvářel samostatné hudební pásmo. Roli spojnic plnily později přidané nástroje a také občasné mužské vícehlasy, z nichž byly slyšet kvinty, pro Petra Kotíka rovněž typické.

S odstupem mám pořád malý, ale neodbytný dojem, že by možná stálo za pokus ignorovat scénické potřeby a publikum ještě důsledněji, než to opera-přednáška dělá už teď. Přemýšlel jsem už během představení, jak by celá věc vypadala, kdyby z ní vypadla přidaná mužská trojice a zůstalo monodrama pro jeden hlas a komorní skupinu nástrojů. Mistrovská díla jsou ryze intelektuální zážitek, po jejich vyslechnutí pravděpodobně nepůjdete z divadla dojatí pod náporem silných emocí. Námět k přemýšlení je to ale silný a vydrží na dlouho.

Petr Kotík: Mistrovská díla (2014), libreto skladatel ve spolupráci s Michaelem Rauem na text Gertrudy Stein: Co jsou to mistrovská díla a proč je jich tak málo. Hudební nastudování: Petr Kotík, scénická realizace: Michael Rau. Kamala Sankaram – soprán, Marty Coyle – tenor, Jeffrey Gavett – baryton, Adrian Rosas – bas. Pauline Kim Harris – housle, členové Ostravské bandy. 27. 6. 2014, Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava. V rámci festivalu New Opera Days Ostrava (NODO), světová premiéra / objednávka festivalu.