Hudba zní odevšud, neposlouchá ji nikdo. Malá zastavení nad hudbou, která v programu nehraje hlavní roli, spojuje téma Co jste (ne)chtěli slyšet a zrovna včera se (ne)poslouchalo v Lomnici.

Dny evropského dědictví v Lomnici letos přesáhly rozměr místní slavnosti s ukázkami lidových řemesel a podobnými konvenčními nesmysly. Odhalení busty Lea Eitingera za přítomnosti norského velvyslance a domácích reprezentantů různých úrovní politického života je nejspíš jen začátkem dalších mezinárodně rozmáchlých aktivit Okrašlovacího spolku pro Lomnici a okolí. Je přinejmenším chvályhodné, že si spolek všímá místního života v širších souvislostech, než je upravená cesta kolem potoka, ale nechám to pro tuto chvíli být. Všimnu si jen hudby, která měla – jak už to bývá – charakter zvukové výplně, než se začne dít něco, co by opravdu stálo za pozornost.

V místní synagoze hrála po slavnostním ceremoniálu a projevech skupina KlezMehrin – klezmer je hudba určená ke svatbám a oslavám, chlapci hráli velmi dobře, bylo to po všech stránkách na místě. Předtím se ale na Židovském náměstí odehrálo vystoupení souborů Drahan a Drahánek, které jsem nepochopil. Snad to měl být projev jakési družby mezi oběma vysočinami – Drahanskou a Českomoravskou – jinak si to vysvětlit nedovedu. Směska folkloru ze všech koutů Moravy si s dramaturgií také žádné starosti nedělala, prostě pravá ruka nad hlavu a ejchuchu! Lidé se baví a vínečko – které je na Vysočině jako doma – teče.

V rámci programu, který hleděl i na tematické občerstvení (tradiční jídla židovské kuchyně), by ale hudba mohla být vybraná uvážlivěji a s ohledem na celou akci. Nezávazná tancovačka může proběhnout večer a nic se nestane, když se jí bude říkat prostě tancovačka a ne Dny evropského dědictví.

Mojí soukromou perličkou byl náhodně vyslechnutý monolog nejmenované europoslankyně o vystoupení Filharmonie Brno se “symfonickými úpravami Deep Purple a tak”, který dirigoval kdosi v bleděmodrém fraku. Je to prý výborné, protože hard rock je na nic, ale když v něm hrají smyčce, tak se tam dodá melodie. A když děláte koncert třeba pro zaměstnance IBM, nemůžete čekat, že by chtěli poslouchat vážnou hudbu.

Tento typ programu je pro Filharmonii Brno (a nejen pro ni) spíš výdělečná činnost a z uměleckého hlediska bývá víceméně pro ostudu, stejně jako dirigent v bleděmodrém fraku pro smích. Zkusím to opomenout, stejně jako (jistě jen pro příklad a náhodně) zmíněné zaměstnance IBM, kterým by podle poslaneckého mínění zřejmě i při nepříliš komplikovaném koncertu vážné hudby vybuchla hlava. Těžko se mi ale opomíjí, že takový kulturní rozhled a obecný nevkus projevuje někdo, kdo nás reprezentuje v Evropském parlamentu. Nesmiřuje mě s tím ani vědomí, že naši politici jsou obrazem této společnosti – o to je celá věc horší.