Pro přijetí Kabaretu Hašek Miloše Orsona Štědroně je bezpodmínečně nutné naladit se na stejnou vlnu s autorem, což se mi, přiznávám, nepodařilo.

Úmyslně mluvím o přijetí, nikoli o pochopení – jsem přesvědčen, že k racionálnímu pochopení totiž Kabaret Hašek vůbec není určen. Buď vás reflexe Haškových textů a faktů z jeho života promíchaná s odkazy na zcela současné reálie zaujme a budete se sledem volných asociací bavit, nebo vás mine a zanechá zcela chladnými. Mně se bohužel stala ta druhá možnost, takže si vlastně ani netroufám představení nějak hodnotit.

Jen bych – v reflexi na průvodní text v programu – protestoval proti označení Jaroslava Haška za dadaistu, byť stavět skutečnosti do nečekaných souvislostí pro něj bylo typické. Myslím, že se Kabaret Hašek se svým objektem zájmu míjí po mnoha stránkách – vtipy jsou často protahované a předvídatelné (závěrečná scénka reflektující Kluky v akci byla k nepřežití), občas založené na samoúčelných vulgarismech, hudba se příliš opakuje a všechno spíš brzdí. Kdyby se celá věc seškrtala do dvacetiminutového skeče, myslím, že by jí to prospělo.

V souvislosti s konvenčně pojatým Moravským podzimem je podtitul opera s křečkem značně zavádějící. O operu se nejedná ani náhodou a pokud někdo čeká koláž z textů Jaroslava Haška, též se nedočká. Myslím, že sled volných asociací podložený multižánrovou hudbou by se lépe hodil na Expozici nové hudby.

Miloš Orson Štědroň: Kabaret Hašek (opera s křečkem, aféra s Haškem), libreto skladatel (volně inspirováno Jaroslavem Haškem). Režie Jan Frič, scéna Ivana Kanhäuserová, kostýmy Petra Vlachynská, produkce Eva Velická (Omnimusa o.s.). Hrají Alena Bazalová, Lukáš Příkazký, Jiří Panzner. 20. 10. 2011, Hadivadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.