Jacques Offenbach: Bandité

Opereta bez sentimentu, laciných vtipů a přívalu hudebních trivialit? Proč ne, zvlášť když Offenbachovi Bandité opereta vlastně ani nejsou.

Naše čest vepsí jest

“Naše čest vepsí jest.”

S Offenbachovými operetami je to do jisté míry podobné jako s prvními operami, které vznikaly kolem roku 1600. Patří k zakladatelským dílům žánru, ale ještě se jim tak neříkalo. Své žánrové označení dostaly až zpětně, jedná se spíš o operu comique a ve své době byly pokládány za komické opery podobně jako Straussův Netopýr.

Já otci nahradit chci kluka

“Já otci nahradit chci kluka.”

Bandité jsou pohádka o napravených loupežnících okořeněná značnou dávkou cynismu a skepse. Parta neschopných lupičů sice pochopí, že na loupení nemá dost fištrónu a rozhodne se pro poctivý život, pokladníci dvou knížectví si však vzájemně zakamuflují defraudaci státních peněz a lze předpokládat, že okrádají vesele dál. Příliš mnoho morálních apelů zde nenajdeme, libretisté Meilhac a Halévy (autoři libreta Carmen) se na svět, jenž stojí na zlodějnách a korupci, dívají spíš se sarkastickým pokrčením ramen. O co méně Bandité moralizují, o to více jsou – bohužel – aktuální. Hudba je efektní a narozdíl od mnoha podobných inscenací se v ní příliš neškrtalo.

To já mám v povaze, pronásledovat personál

“To já mám v povaze, pronásledovat personál.”

Televizní zpracování Františka Filipa má starosvětský švih, obratně balancuje na hranici operetního kýče a je navýsost zábavné. Laciné studiové kulisy tvořící kašírovanou realitu si s lehkonohou komedií dobře rozumějí, stejně jako kostýmy. Hudební nastudování Milivoje Uzelace má potřebný esprit. Role jsou obsazené filmovými herci, vesměs výbornými – mluvené dialogy mají spád a baví i díky překladu Evy Bezděkové. Dabovaný zpěv je připomínkou řady našich pozapomenutých zpěváků (Frydlewicz, Heriban, Jedlička…), v malé roli se ozve i začínající Dagmar Pecková, již kdysi Zdeněk Košler k operetě posílal.

Máte tu čest s MOJÍ milostí

“Máte tu čest s MOJÍ milostí.”

Komedie na letní večer jako dělaná a nadějný začátek cyklu Co jste (ne)chtěli vidět. Bandity jsem vidět chtěl, zkuste si je taky.

Vzpomínám na svoji první zpronevěru

“Vzpomínám na svoji první zpronevěru.”

Jacques Offenbach: Bandité (Les brigands), libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy, překlad Eva Bezděková. Hudební nastudování: Milivoj Uzelac, režie: František Filip. Zpívají / hrají: Miroslav Frydlewicz / Josef Abrhám, Jiřina Marková / Dagmar Veškrnová, Jaroslav Horáček / Petr Haničinec, Miroslav Kopp / František Němec, Vratislav Kadlec / Oldřich Kaiser, Jindřich Jindrák / Václav Sloup, Pavel Horáček / Petr Nárožný, Jan Hlavsa / Václav Postránecký, Josef Heriban / Ilja Racek, Rudolf Jedlička / Petr Kostka, Zdeněk Švehla / Petr Štěpánek, Božena Effenberková / Kateřina Macháčková, Pavla Břínková / Carmen Mayerová, Zuzana Pavlová / Ljuba Krbová, Karel Bláha / Jaroslav Moučka, Stella Zázvorková, Jiří Holešovský / Luděk Sobota, Zdeněk Jankovský / Karel Augusta, Anna Bortlová / Taťána Medvecká, Marie Veselá / Zuzana Šavrdová, Dagmar Pecková / Jana Bermanová. Orchestr Národního divadla v Praze, sbor Československého rozhlasu v Praze. TV inscenace, Československo, 1984.



Comments

One response to “Jacques Offenbach: Bandité”

  1. Josef avatar

    Trochu pohadkova crazy komedie, prestrojena za operetu. Operety byvaji obvykle velice naivni, banalni a kycovite, lec toho prave umel Jacques Offenbach skvele vyuzit pro jejich komicke, sebeparodicke vyzneni a tutez schopnost ma i reziser Frantisek Filip, o zucastnenych hercich nemluve. Skvela legrace. 80% (

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *